Dárek od chevaliera de Seingalt

Dnes na mě doma čekal milý dárek.

Tuhle hebefilní vsuvku, která dokazuje bohatství naší (a hlavně Vavřínovy) mateřštiny, daruji dále – svému věrnému čtenáři, který poslední dobou posiluje moji tvorbu komentáři. Jedním z nich byl i ten o dramatickém ztvárnění scény, která je na obálce. Myslím, že bys mi v ní, Špíno, mohl být hereckým rivalem.

(úvod, můj překlad i onen komentář si můžete připomenout zde)

„Abbému nesmíš ani zbla prozraditi, Teresino, rovněž ani u zpovědi. A budeš-li míti kdy milence, nebo snoubence, anebo dokonce muže, nesmí ani ten ničeho zvěděti. Musíš vždy lháti; i otce a matku a sestry musíš přelhati: jen tak povede se ti dobře na zemi. Pamatuj si to““

Tak rouhal se on a Teresina pokládala patrně, co o ní praví, za požehnání, neboť chopila se ruky jeho a zbožně ji políbila jako knězi. Zasmál se hlasitě.

„Pojď,“ pravil pak, „pojď, ženuško má malá, objevíme se v sále zavěšeni.“ Zdráhala se sice poněkud, usmála se však nikoliv nespokojena.

Byl svrchovaný čas, že vyšli ze dveří, neboť Olivo se svraštělým obočím a rozhořčen jsa vyběhl právě po schodišti, a tu Casanova ihned vytušil, že nešetrné poznámky markýovy a abbéovy o dlouhém prodlení maličké byly příčinou jeho podezření. V obličeji rozhostila se mu ihned radost, když spatřil na prahu státi Casanovu, jako ze žertu v rámě maličké zavěšeného.