Medailónek k narozeninám

Moje babička si pamatuje Věruščiny narozeniny podle toho, že se ve stejný den narodil Edvard Beneš, prezident jejího mládí a vlastně prezident celého jejího života – pak už žádný lepší nepřišel a asi ani nikdy nepřijde. Babičce a dědovi, když bydlívali ve Vršovicích, visely doma i po únoru 1948 na stěně obrázky Masaryka a Beneše. Děda byl tehdy na vojně a někdo na něj poslal udání. Měl ale štěstí, že politruk byl člověk, dopis mu přečetl a roztrhal. Jinak by mohl jít k PTP. Nebylo mu tehdy ani Věruščiných 24 let.

Asi před měsícem jsem náhodou našel informaci, která pro mě byla novinkou a rozhodl jsem se ji dát, krom jiného samozřejmě, Věrušce k narozeninám.

Maminka Edvarda Beneše se jmenovala Anna a už rodným jménem byla Benešová, protože byla se svým chotěm Matějem v poměrně nedalekém příbuzenském vztahu. Nanynka, jak jí říkali, byla v mládí na službě v Kadani v německé panské rodině.[zdroj] Také si měla později vzít bohatého Němce ze Žihle, ale nakonec dala přednost soudedovic Matějovi a měli spolu deset dětí, z nichž poslední byl 28. května 1884 narozený syn Eduard (rodiči zvaný Edek, později si jméno sám změnil na Edvarda). Na malého školáčka si často troufali silnější kamarádi a přesto, že byl maminčin mazánek, dostal od ní často hubováno: „Počkej, já ti ještě přidám. Proč jsi se jim dal?!“ a když Edek sám lumpačil, byla vždy po ruce měchačka. Tahle vzpomínka Benešovy sestry Reginy jakoby předznamenala Benešův celý život: Často otloukán od silnějších sousedů a doma by mu ještě přidali za to, že se nebránil, jak nacistům tak komunistům!

Benešova maminka tedy posluhovala v Kadani. Nevím, zda se dá z archivů vyčíst, v jaké rodině a z toho pak v jakém domě, ale myslím, že by na něm měla viset pamětní deska. Vím, že by se to bývalým obyvatelům Sudet nelíbilo, nemají Beneše rádi kvůli dekretům a velebit druhého československého prezidenta v Sudetech považují div ne za urážku. My jsme ale hrdí na to, co syn české posluhovačky u německé rodiny v Kadani, udělal pro naši státnost (nejen národ), do níž Němce až do heydrichiády automaticky zahrnoval. Myslím, že i tato zdánlivá marginálie v životě jeho matky by měla být v Kadani připomínána.

Beneš si ke svým 24. narozeninám daroval doktorát na právnické fakultě univerzity ve francouzském Dijonu (popravdě, bylo to jako nedávná plzeňská dávačka, za tři čtvrti roku a jednu habilitační práci). Prázdniny zřejmě strávil u moře a domů se vrátil v září 1908.

Nemusíš mít práva,
hlavně, že jsi zdravá!
Nemusíš mít doktorát,
jen když tě má někdo rád!
Nemusíš mít pevnou vůli,
hlavně, když máš mě a Juli!