Hrátky s Boženkou

Nějak jsem zatoužil dělat od podzimu v knihovně jednou za měsíc odpolední interaktivní pořady pro děti, příp. i rodiče, které by nesly jednoduchý název a poslání; prvních pár, které si doma hodlám přes prázdniny připravit, by bylo: Němcová dětem, Halas dětem, Skácel dětem, Holan dětem, Kainar dětem, další, pro které mám literaturu už doma, by mohly být Hrubín dětem, Hálek dětem, Sládek dětem, Atakdálek dětem. Asi si to moc maluju, ale představuju si, že se to dá připravit tak, že se děti nejen nebudou nudit, ale že donutí rodiče, aby samy nebo spolu šli i příště. Vystřelit bych chtěl v září Boženou Němcovou. A přitom bych nepřečetl ani jednu z jejích pohádek. Pořad by byl vystavěn na jejích (tedy jí po Čechách i jinde sebraných) Národních hádankách, Zábavkách dětských a Hrách a Dětských hrách, které porůznu psala do časopisu Štěpnice či do Kalendáře učitelského. Vše by se muselo dokonale přemyslet a upravit, aby to dnešní dítka vstřebala, ale pro tento účel není nic inspirativnějšího než třeba srbská Hra děvčat na dýně nebo Hra na řimbabu z Domažlicka. Julince teď neustále dělám to, co Němcová nadepsala Matka hrajíc s děckem. Když si holčičky v září přinesou panenky, může se z toho udělat krásná aktivita s rozšířením jejich obzorů (kluci by zatím mohli hrát slovenskou Hru na železný most):

Když děcko na peřince se provaluje, hraje s ním také matka, mluvíc a činíc takto:
(Hladí děcku čelo, řkouc): „Tuto jest oltáříček.“
(Zakryje mu rukou jemně očka): „To jsou světýlka.“
(Hladí mu líčka): „Zde jsou polštáříčky.“
(Pohybuje mu volně nosíčkem): „To jest zvoneček – cilink, cink, cilink, cink!“
(Vládne mu ouškama): „Zde jsou ministranti.“
(Ukazuje na ústa, zoubky a jazýček): „Tuto jest kaplička, v ní lidičky a pán páteřík.“
(Rukama přejede celý trup): „A zde jsou varhánky, tu se měchy natahují,“ (přitom mírně popotahuje za ručičky a nožičky) – „a zde se hraje,“ (při čemž zlehounka děcko na prsíčkách a pod bradičkou prsty polektá, až se směje a slovem „etě“ k opakování hry pobízí).