Karel Reisz, po Miloši Formanovi nejslavnější režisér narozený v Česku, byl jedním z Wintonových dětí. Natočil například slavný film V sobotu večer a v neděli ráno podle románu Alana Sillitoe, jednoho z rozhněvaných mladých mužů. To mě inspirovalo k jedné sociologické myšlence.
Hlavní hrdina Arthur se nechce smířit s nudným životem svých rodičů („od krku nahoru mrtvých“), což je motivace každé generace. Rozhodne se veškeré peníze, které vydělá prací strojníka v nottinghamské továrně, utratit na sobotní pitku a zábavu. A baví se vždy skvěle. Baví ho to, když sbalí nějakou ženu, baví ho to, když se pořádně porve – jinak sobotní noc nestála za to. A v neděli přijde kocovina a vystřízlivění. A takhle týden co týden, než se z něj silou okolností stane stejně konformní člověk, jakým byli jeho rodiče.
Kdyby se dějiny společností daly přirovnat k týdenním periodám nottingamského strojníka, byl by český socialismus oním obdobím šedé a nudné práce, 90. léta opojnou sobotní nocí a poslední zhruba desetiletí oním nedělním ránem – nejdřív kocovina, teď vystřízlivění. Čeká nás pondělí a nikomu se tam nechce, a tak voláme po změně, jsem hlasití rebelové stejně jako Arthur v onom filmu. Naštvaní mladí muži, kteří jednou skončí jako zapšklí starci.
Karel Reisz zemřel před 10 lety.
Žádné komentáře:
Okomentovat