Jednou neřád - pořád neřád?

Před zářijovou cestou do Anglie jsem si koupil dvě knihy od Davida Thomsona: England in the Nineteenth Century a England in the Twentieth Century. Začal jsem 20. stoletím a vyloženě se mi zastesklo po učení. Vždycky jsem totiž rád učil první světovou válku. A hned z prvních 40 stran této knihy jsem načerpal tolik inspirace, jak předat tuto zajímavou látku lépe, než jsem toho kdy byl schopen, že je mi líto, že nemohu hned zítra předstoupit před žáky nebo před studenty a donutit je k pozornosti. Věřím, že bych je k soustředění přiměl i teď uprostřed  prázdnin.

Skoro celá 1. polovina 20. století se dá ve zkratce interaktivně (když už máme ty tabule s tím jménem a tou schopností) vysvětlit na tomto britském propagandistickém plakátu z doby po 1. světové válce. Dá se na něm totiž vysvětlit i příčina 2. světové války a hlavně se dá udělat psychologický rozbor doby, protože to je na tom nejtěžší. Studenti se nikdy nechtějí učit dějiny, když nechápou, proč někdo dělal z dnešního hlediska nesmyslné věci. Jakmile pochopí proč, naučí se i kdy, kde a jak.

Dole každý, kdo se o látku kdy zajímal, asi rozpozná potopení britského zámořského civilního parníku Lusitania, který je zrovna po torpédování ještě ostřelován z německé ponorky U 20 – událost, která přispěla ke vstupu USA do války. Ovšem co ten hrobeček v medailónku nad tím? Česká wikipedie Edith Cavellovou nezná a nezná ji asi ani nikdo, koho znám já. Kdo se chce seznámit, stručný životopis v češtině najde zde. Na případě této ženy se dá rovněž vysvětlit celá podstata války a propagandy.

Myslím, že bych se v těch vyměřených 45 minutách nedokázal nezmínit ještě i o Miladě Horákové a celou hodinu bych možná uzavřel strohou parafrází toho plakátu „JEDNOU BOLŠEVIK – POŘÁD BOLŠEVIK!“ Upozornil bych studenty, že ve své kariéře prošli Komunistickou stranou Československa dnešní prezident, premiér, ministři zahraničí, obrany, financí a sociálních věcí, předseda senátu, předseda ústavního soudu a mnozí další. Asi jako by v roce 1968 (rovněž 23 let po zlomu) měli v Německé spolkové republice výkonnou, zákonodárnou a soudní moc v rukou samí bývalí náckové.

Abych vysvětlil rozdíl mezi nekorektností plakátu (nekorektností, která přispěla ke vzniku nacismu) a korektností mé parafráze, mohu prohlásit, že vím, že není lehké uznat chybu, měl jsem tátu taky bolševika, který prozřel až v roce 1989, a dědu osmašedesátníka. Ale jako se po rozvodu církevního sňatku nebudu cpát panu farářovi k přijímání, neměl by se někdo, kdo kdy byl členem KSČ, cpát do vrcholné (a vlastně do žádné) politiky – talent netalent, levice pravice (a že jich tam máme taky dost).