Mastičkář

Studoval jsem v noci před spaním ještě češtinu, a protože chceme v červnu na Hasištejně uvést pár středověkých divadelních her, sáhl jsem po Mastičkáři, středověké satiře ze 14. století. Kupodivu se toto drama nedostalo na seznam povinné četby, kde vlastně ze středověku není jediné odlehčené dílo, takže to podporuje zcestnou teorii, že tehdy nebyli lidi veselí a znali jen legendy a kroniky. V Mastičkáři jde o jakousi parodii na velikonoční hry, dokonce s narážkami na liturgii (místy s latinskými texty). Na začátku Rubín, mastičkářův pomocník, vychvaluje mistrovy léky, mistr Severín pak jejich kvalitu dokáže na vzkříšení Izáka, syna jistého kupce Abraháma (otevřená narážka na biblický příběh), nu a pak přicházejí tři Marie, aby koupily masti na mrtvé tělo Krista Pána. To vše si můžete přečíst v jakémkoli výtahu z četby, někde vám ještě dodají něco ve smyslu „vedou rozpustilé řeči“ a „objevují se bujné výjevy“. O co přesně jde, se dozvíte, až nahlédnete přímo do textu. Zde jsou ukázky ze stěžejního díla naší středověké literatury – jsou ve staročeštině, abych nebyl podezírán, že kazím mládež – ta jistě tuto starou verzi naší mateřštiny nerozluští.

Mastičkář: Rubíne, vo pistu? (wo bist du)
Rubín: Seď, mistře, dirži za řit tistu.
Mastičkář: Rubíne, vo pistu kvest? (gewesen)
Rubín: Seď, mistře, chlupatů tistu za pezd.
…
Rubín: Milý mistře, ty vždy na mě kříkáš
i svým hněvem na mě kdýkáš!
U velikém sě mistrovstvě znáš,
však proto i hovna nejmáš.

V tzv. drkolenském rukopise (ten první rukopis se obvykle nazývá muzejní) Rubín mistru oznamuje:

Milý mistře, odpusť mě vyníti,
a věru ihned chci přijíti,
aneb již nemohu státi,
ano mi sě chce velmi sráti.
Mastičkář: Třeba-liť k čritu jíti,
protoť já budu pivo píti…
(po chvíli čekání přijde Rubín)
I kdes tam byl tak dlúho,
kurvy synu, a ne slúho?

Izáka, který předtím popil dosti piva, Severín vzkřísí tak, že mu nalije na zadek kvasnice, načež se Izák probere a (v muzejním rukopise) dí:

Avech, auvech, avech, ach!
Kak to, mistře, dosti spach,
avšak jako z mirtvých vstach,
k tomu se bezmál neosrach…
Jiní mistři po svém právu
maží svými mastmi hlavu,
ale tys mi, mistře, dobře zhodil,
ež mi všichnu řit mastiu oblil.

Shodou okolností si jedna studentka dnes u maturit vytáhla otázku vývoj dramatu a celého Mastičkáře tam přeříkala, jen o rozpustilých řečech a bujných výjevech nevěděla (pravda kvasnice na zadnici zmínila, abych jí nekřivdil).

Dosud veříte, český jazyk
že nemóže děti kazit?