PÁNI! TY JSI TAK KRÁSNÁ, ŽE ZAČÍNÁ PRŠET

Richard Brautigan

Ach, Marcio,

chci, aby se tvoje plavovlasá krása

vyučovala na střední škole,

aby se děti učily, že Bůh

žije jako hudba v kůži,

která zní jako sluneční  spinet.

Chci, aby vysvědčení na střední škole

vypadalo takhle:

Hraní si s křehkými skleněnými věcmi     velmi dobrý 

Kouzlení na počítači                                  velmi dobrý

Psaní dopisů těm, které miluješ                velmi dobrý

Pitvání ryb                                                 velmi dobrý

Marciina plavovlasá krása                          výborný!

/1968; originál zde/

POLIBEK

Anne Sexton

Má ústa kvetou jako řezná rána.

Celý rok jsem byla zraňována, hrubé 

lokty se zarývaly do úmoru nocí

a něžné krabičky Kleenexu šeptaly "Tak co, 

ufňukánku? Už jsi dofňukala, ty hloupá?"

Do dneška bylo mé tělo k ničemu.

Teď se dere ven skrz rohy svého čtverce.

Strhává ze sebe — uzel po uzlu — starý mariánský hábit, 

a hle — v tu chvíli jím projede elektrický šok! 

Cvak! Vzkříšení!

Kdysi to byla loď, docela dřevěná

a bez jakéhokoliv smyslu, bez nátěru

a bez moře pod kýlem. Nebyla víc než

shlukem prken. Ale ty jsi ji postavil a položil na vodu.

Byla vyvolena.

Mé nervy jsou napnuté. Slyším je jako

hudební nástroje. Tam, kde vládlo ticho,

teď neúnavně hrají bubny a struny. To tebou se to stalo.

Dílem tvého génia. Lásko, to skladatel vešel

do plamenů.

/se sbírky Love Poems, 1969; originál zde/

DRUHÝ PŘÍCHOD

William Butler Yeats

Létaje dokola ve stále širším kruhu

sokol neslyší sokolníka;

vše se rozpadá; střed nevydrží;

svět ovládla čirá anarchie,

zvedla se krvavě zakalená přílivová vlna 

a spláchla rituál nevinnosti;

zatímco ti nejlepší postrádají víru,

ti nejhorší překypují vášnivou silou.

Jistě je na dosah nějaké zjevení;

Jistě je na dosah druhý příchod.

Druhý příchod! Sotva ta slova zazněla,

Spiritus Mundi postavil před můj zrak

tento obrovský obraz: tělo lva 

s lidskou hlavou kdesi v pouštním písku

hledí před sebe prázdně a nemilosrdně jako slunce,

pohybuje svýma línýma nohama a kolem něj

krouží stíny nepříčetných pouštních ptáků.

Padá tma a já teď už vím,

že dvacet století kamenného spánku

se probudilo z jesliček do noční můry,

a jaká vzteklá bestie, jejíž hodina konečně nastala,

se plíží k Betlému, aby se narodila!

/1919; originál zde, článek s překladem od Martina Hilského je zde/