Sir Walter Raleigh byl 29. října 1618 sťat. Když mu kat ukázal sekeru, prohlásil prý: „Je to celkem ostrá medicína, ale zato vyléčí ze všech neduhů.“ A když pak kat zdvihl jeho uťatou hlavu s obvyklými slovy „Hle, hlava zrádce!“ utrousil prý někdo z davu: „Druhou takovou hlavu, kterou bys mohl stít, nenajdeš.“
Krom toho, že pro Angličany objevil Virginii a Irům z ní přivezl brambory, byl hlavně plodným básníkem alžbětinské doby (a stojí tak po boku Philipa Sidneyho, jemuž napsal tento epitaf). Jednu báseň sira Waltera Raleigho zde přináším v překladu Zdeňka Hrona (orignál zde).
Co peklo je než život bez nebe?
Co peklo je než život bez nebe?
Co tma je víc než ztratit denní jas?
Co smrt je víc než těla bez sebe?
Co zima je než máj, jejž přešel mráz?
Je neklid víc než prudké vzplanutí,
živené čekáním, z nějž klesá duch?
Je neštěstí víc než chuť k vzepjetí,
když zem to nechce, voda, oheň, vzduch?
V nebi jsem žil a ve dnech samý jas
a ve slasti, již okamžik mi dal;
štěstí, slast, klid a sladký jarní čas
zřely žár, který krásně spaloval.
Teď mám však – nepřijdeš-li na pomoc –
neklid, smrt, zimu, peklo, temnou noc.
i<3u
Žádné komentáře:
Okomentovat