Čtu teď jednu hodně zvláštní knížku. Jsou tam dva momenty, které mi nějak připomněly Kafkovu Proměnu, posuďte sami:
Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz. Ležel na hřbetě tvrdém jak pancíř, a když trochu nadzvedl hlavu, uviděl své vyklenuté, hnědé břicho rozdělené obloukovitými výztuhami, na jehož vrcholu se sotva ještě držela přikrývka a tak tak že úplně nesklouzla dolů. Jeho četné, vzhledem k ostatnímu objemu žalostně tenké nohy se mu bezmocně komíhaly před očima.
Když viděl, že jest obklopen velkou sítí, dostal strach a chtěl promluvit. To mu však nebylo možné, ježto místo obvyklého hlasu z jeho hrdla vyšlo jen slabé krátké zapištění, pronikavé a slabé jako komáří. Chtěl vyndat ruce z postele, ale místo rukou spatřil malé pracky, tak tenké, že měl strach, že si je zláme, kdyby jimi pohnul. Posléze zpozoroval, že se stal ubohým malým komárem.
...
Když se poněkud vzpamatoval, pokoušel se na vše rozpomenout a tu viděl, že nemá lidské podoby: neměl obyčejné nohy a ruce, ale zelené lístky, celé promáčené; jeho tělo bylo dřevěné, mechem pokryté, jeho hlava byla velkým sladkým žaludem – alespoň se tak domníval, cítě sladkou chuť v ústech, jichž vůbec neměl.
Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz. Ležel na hřbetě tvrdém jak pancíř, a když trochu nadzvedl hlavu, uviděl své vyklenuté, hnědé břicho rozdělené obloukovitými výztuhami, na jehož vrcholu se sotva ještě držela přikrývka a tak tak že úplně nesklouzla dolů. Jeho četné, vzhledem k ostatnímu objemu žalostně tenké nohy se mu bezmocně komíhaly před očima.
Když viděl, že jest obklopen velkou sítí, dostal strach a chtěl promluvit. To mu však nebylo možné, ježto místo obvyklého hlasu z jeho hrdla vyšlo jen slabé krátké zapištění, pronikavé a slabé jako komáří. Chtěl vyndat ruce z postele, ale místo rukou spatřil malé pracky, tak tenké, že měl strach, že si je zláme, kdyby jimi pohnul. Posléze zpozoroval, že se stal ubohým malým komárem.
...
Když se poněkud vzpamatoval, pokoušel se na vše rozpomenout a tu viděl, že nemá lidské podoby: neměl obyčejné nohy a ruce, ale zelené lístky, celé promáčené; jeho tělo bylo dřevěné, mechem pokryté, jeho hlava byla velkým sladkým žaludem – alespoň se tak domníval, cítě sladkou chuť v ústech, jichž vůbec neměl.
(v originále L'histoire du véritable Gribouille)
Žádné komentáře:
Okomentovat