Odvážná školačka

Nikdy bych neřekl, že si mě podmaní malá Marusja, tedy Maruška, odvážná školačka z pera Jevgenije Švarce. Asi proto, že v tom socialistickym realismu byla z masa a kostí a hlavně že mi připomněla vlastní dětství. Taky jsem byl v útlém věku fascinovanej, když jsem poprvé slyšel o Leninovi.

„Ano, mamičko, hned budu spát! Ještě budu chvilku přemýšlet a pak usnu,“ slibuje Maruška. „Podívej na co myslím… Jak by to bylo pěkné, kdyby Lenin a Stalin, když byli malí, bydleli u nás v domě. Hráli by si na dvoře. A já s nimi… Mamičko já vím, že je to jen tak, jen takový nápad… ale když je to tak pěkné… Jenže nevím, jak bych jim měla říkat… Kdyby byli malí, stejně bych jim říkala, Vladimír Iljič, Josef Vissarionovič, že?“

Takhle krásnou paní učitelku jsem ovšem nikdy neměl...

Nejbizarnější je ovšem doslov. Docela mě zpražil začátek jednoho odstavce:

Maruščina psychologie má materialistický základ: autor zdůrazňuje živý temperament své hrdinky, založený v podstatě na určitém typu nervových procesů. Maruščin duševní vývoj v období přechodu z rodiny do školy je určen rozvojem kladných stránek a úsilím ovládnout, podřídit si, překonat záporné stránky temperamentu vytvářením základních rysů socialistické morálky v podmínkách kolektivního života a práce v sovětské škole a sovětské společnosti začínající budovat socialismus…

Všechny scény jsem si představoval když ne na vlastní kůži, tak aspoň jako ve filmu. Chtěl bych ten film (1948), z něhož jsou v prvním českém vydání z roku 1952 fotky, vidět. Tyhle stránky s ruským originálem mě ještě víc nalákaly. Vůbec mi nějak chybí ruské filmy. Staré i nové. Naposledy jsem viděl něco asi před nějakými patnácti lety.

Nejdobrodružnější kapitola: Maruška, Věruška a Galja se ztratily

A protože se mi stýská i po ruštině, tak jsem té svojí malé hrdince Sovětského svazu přeložil i závěrečnou písničku, kterou holčičky zpívají poslední den první třídy (mimochodem v ruštině se Odvážná školačka jmenuje Prvňačka, ale to česky opravdu nezní tak kouzelně):

První třída
druhou střídá,
té pak škola číslo 3 dá.
Před rokem jsme byly malé,
teď jsme skoro světaznalé.

S sebou si do své nové třídy
vezmeme co nejvíce:
tabuli, obrázky, mapu, křídy,
židličky i lavice.

Všechno jsme si tady oblíbily,
ale ten rok byl hrozně krátký,
samy za sebe jsme nastoupily
a dnes jsme věrné kamarádky.

A paní učitelka? To nás straší!
Všechno ostatní si klidně vezměte!
Ale Annu Ivanovnu, učitelku naši,
tu nevyměníme za nic na světě!

S ní půjdem cestou necestou
vstříc radostem i strasti
s celou svou třídou, se školou,
a s celou naší vlastí.

První třída
druhou střídá,
té pak škola číslo 3 dá.
Před rokem jsme byly malé,
teď jsme skoro světaznalé.