28. srpna 2008

Stalinův čaj a Medveděvův koktejl

Jsem nastuzen. Něco jako chřipka. Ale jako obvykle se spoléhám na samoléčbu. Piju čaj. Koupil jsem si druh, kterej už jsem dlouho neviděl, ale kterým dávám najevo, že mi situace ve světě není ukradená.


Gruzínský čaj jednu dobu konkuroval cejlonskému a indickému. Do Gruzie ho přivezl jeden Číňan kolem roku 1900 a za pár let s ním Gruzínci sklízeli úspěch na světových trzích. Pak přišel Chruščov se svojí zemědělskou reformou a musel se plnit plán (a ten zněl dodávat čaj do celé širé Rusi). Gruziňák se sklízel kombajnem a stal se z něj čaj nejhorší kvality, ovšem se skvělým odbytem - dodával se Rudé armádě.

Kvalita gruzínského čaje se po pádu komunismu a rozpadu Sovětského svazu zvyšuje, ale jen pomalu. Hlavní importéři jsou Mongolové a Dagestánci. V Mongolsku mu říkají Stalinův čaj, protože Stalin byl Gruzínec a hlavně proto, že na krabičkách čaje je jako značka srp a kladivo.

Na pomoc se gruzínskému čajovému průmyslu vydali i čeští investoři. U nás se tak dočtete, že gruzínský čaj je „vzácný černý čaj, který se pěstuje na plantážích v jedné z nejsevernějších oblastí světa v podhůří Kavkazu. Tato oblast patří mezi nejčistší na světě. Čaj zde roste ve výškách okolo 1000 m nad mořem. Nálev je plné, lehce natrpklé chuti, typicky horského aroma a kaštanové barvy“.

Kde je pravda? Dá se ten čaj pít nebo je to jen obchodní trik? Pil ten čaj opravdu i Stalin? S vodkou? Utlačujou Rusové Gruzínce nebo Gruzínci Osety a Abcházce? Nebo obojí? A co na to Jan Tleskač?

Pro sebe jsem odpověď našel: vrátil jsem se k průduškové směsi z bylinek.

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Třeba by se to dalo kouřit.