17. května 2009

Jak zastavit světlo

Svět je přehlcenej informacema. Člověk už se dlouho neorientuje ve vědě, protože vlastně ani nemá proč, vždyť popisy, jak to chodí, když nevíme, že a proč to tak má chodit, jsou celkem nuda. O to víc se orientujeme v tom, kdo s kym chodí a kdo už to nerozchodí.

Je šílený, že jsem se až teď dozvěděl, že se před deseti lety povedlo jedný dánský dámě na Harvardu zpomalit a zastavit světlo. V článcích, co jsem si k tomu přečetl (ba i na harvarskym videu), jsou zase upřednostněný informace o tom, že se to využije v počítačích a informačních technologiích (IBM už má zpomalovací mikročip) a vůbec nic o tom, že by to vrhalo nějakej novej pohled na vesmír a jeho vznik a chod.

Hlodá ve mně otázka: jakou teplotu měl vesmír v době vzniku? Žádnou, protože teplota se musí nabrat z absolutní nuly? A teprve pak třeba nesmírnou? Kdyby totiž byl absolutně chladnej, tak mohl velkýmu třesku předcházet Bose-Einsteinův kondenzát. A Pánbůh do něj prostě jen střelil laserem a viděl, že je to dobré.

Tohle mě dneska napadlo, když jsem se s Věruškou učil na zápočet z Filosofie reflexe přírody. Nemám ty plky rád a přesto jim vždycky podlehnu a začnu sám filosofovat, ale spíš jako nepovedená postava z nějaký Havlovy absurní komedie. A protože se v těch čítankách k zápočtu taky docela obšírně píše o evoluci a kreacionalismu, a protože mě nedávno popudil člověk, kterej hlásá, že nepochází z opice, i když je hodně podobnej magotovi bezocasýmu, pudí mě to ke krátkýmu vyznání.

Věřím, že pocházím z něčeho opici podobného, stejně silně jako věřím v něco Bohu podobného (neboť každý božství asi vnímá jinak). Líbí se mi záludnosti vývoje stejně jako nevyzpytatelný zákruty Boží vůle. Toužím po lepším tady na Zemi jako po spáse tam někde. A k tomu všemu si ještě ničím nejsem jistej.

Žádné komentáře: