Bavili jsme se s paní Š. o hereckých memoárech. Moc jsem jich nepřečetl, někdy jsem v ně ani neměl lecjakou důvěru, a tak jsem si rád nechal poradit. Paní ředitelka mi pak na jedno z našich dalších setkání donesla paměti Jiřiny Bohdalové pod názvem Měla jsem štěstí na lidi. Se stylovou stránkou jí pomáhal Petr Hora-Hořejš, kterého asi všichni znají jako autora Toulek českou minulostí (pamatuju si, jak před touhle populárně-naučnou knížkou akademici strašili, t. zn. že ji pečlivě přečetli od praotce Čecha přes Husa až po Husáka).
Je to opravdu kniha psaná vytříbenou češtinou s citem pro příběh a s absencí kýče, bulváru a naparování. Těch pár krátkých kapitol, který paní Bohdalová věnuje osudům svýho otce, by si měli mladí číst pro seznámení, starší pro připomenutí, co to byl ten komunismus. Jsou to tyhle kapitoly, který by klidně mohly být v dějepisných čítankách:
Blesk z čistého nebe
Kam mě to, proboha, vezou?
Jak nahá na pranýři
Rodinná návštěva
„Zacpěte si uši“
Noc v base
Svět přes filcové brýle
Co všechno, proboha, vědí?
„Co takhle dělat tátovi advokáta?“
Co je s maminkou?
Pozdvižení na fakultě
Malérů ještě nebylo dost!
Smutná svatba, smutná nevěsta
… a ještě pár dalších.
Vždyť jí tenkrát bylo 23, když ji estébáci odvlekli z DAMU a vezli ji až do litoměřický věznice, kde jí dali pásku přes oči a vodili od výslechu k výslechu. Byla ve třetím měsíci těhotenství. Po noci ji pustili a za půl roku byl soud s jejím otcem. Dostal 15 let odnětí svobody, za to, že u něj nějaký čas přespával kamarád, kterého vyhodila manželka, který pak skončil za kopečkama. Den po rozsudku se narodila Simonka Stašová.
Strašně se mi taky líbilo povídání o hereččině dětství a mládí (poznáte ji na fotkách? - ta druhá je z filmu Madla zpívá Evropě, do kterého byla v konkurzu vybraná). Měla opravdu štěstí na lidi, vždyť se jí jako neznámého kozlete ujala Jarmila Kronbauerová, Rudolf Deyl ml. nebo Vlasta Chramostová, aby ji připravili na talentovky na DAMU. Dvakrát se nedostala, a tak se rozhodla být učitelkou.
Jsou maturity, a tak všem studentům a učitelům věnuji tenhle citát:
Přiznávám, že mě učení nijak nenervovalo, neunavovalo, neštvalo, naopak, obrovsky mě bavilo. Myslím si, že pedagog musí být vlastně taky trošku herec, už proto, aby dokázal upoutat pozornost. Vždyť žáci jsou jen trochu jiné publikum. A katedra, to je vlastně miniaturní scéna. Pedagog nejen vštěpuje vědomosti a poučky. Před dětmi současně vystupuje, hraje, snaží se je oslovit, ovlivnit a hlavně zaujmout. Je v tom určitá exhibice i stylizace. Dobrý pedagog by měl proto být i dobrý herec.
Byl bych pro to, aby se na pajdácích učilo herectví a aby se z něj dělala zkouška. Školství by to určitě prospělo.
Tuhle fotku z natáčení mojí nejoblíbenější český komedie jsem si nemohl odpustit.
Je to opravdu kniha psaná vytříbenou češtinou s citem pro příběh a s absencí kýče, bulváru a naparování. Těch pár krátkých kapitol, který paní Bohdalová věnuje osudům svýho otce, by si měli mladí číst pro seznámení, starší pro připomenutí, co to byl ten komunismus. Jsou to tyhle kapitoly, který by klidně mohly být v dějepisných čítankách:
Blesk z čistého nebe
Kam mě to, proboha, vezou?
Jak nahá na pranýři
Rodinná návštěva
„Zacpěte si uši“
Noc v base
Svět přes filcové brýle
Co všechno, proboha, vědí?
„Co takhle dělat tátovi advokáta?“
Co je s maminkou?
Pozdvižení na fakultě
Malérů ještě nebylo dost!
Smutná svatba, smutná nevěsta
… a ještě pár dalších.
Vždyť jí tenkrát bylo 23, když ji estébáci odvlekli z DAMU a vezli ji až do litoměřický věznice, kde jí dali pásku přes oči a vodili od výslechu k výslechu. Byla ve třetím měsíci těhotenství. Po noci ji pustili a za půl roku byl soud s jejím otcem. Dostal 15 let odnětí svobody, za to, že u něj nějaký čas přespával kamarád, kterého vyhodila manželka, který pak skončil za kopečkama. Den po rozsudku se narodila Simonka Stašová.
Strašně se mi taky líbilo povídání o hereččině dětství a mládí (poznáte ji na fotkách? - ta druhá je z filmu Madla zpívá Evropě, do kterého byla v konkurzu vybraná). Měla opravdu štěstí na lidi, vždyť se jí jako neznámého kozlete ujala Jarmila Kronbauerová, Rudolf Deyl ml. nebo Vlasta Chramostová, aby ji připravili na talentovky na DAMU. Dvakrát se nedostala, a tak se rozhodla být učitelkou.
Jsou maturity, a tak všem studentům a učitelům věnuji tenhle citát:
Přiznávám, že mě učení nijak nenervovalo, neunavovalo, neštvalo, naopak, obrovsky mě bavilo. Myslím si, že pedagog musí být vlastně taky trošku herec, už proto, aby dokázal upoutat pozornost. Vždyť žáci jsou jen trochu jiné publikum. A katedra, to je vlastně miniaturní scéna. Pedagog nejen vštěpuje vědomosti a poučky. Před dětmi současně vystupuje, hraje, snaží se je oslovit, ovlivnit a hlavně zaujmout. Je v tom určitá exhibice i stylizace. Dobrý pedagog by měl proto být i dobrý herec.
Byl bych pro to, aby se na pajdácích učilo herectví a aby se z něj dělala zkouška. Školství by to určitě prospělo.
Tuhle fotku z natáčení mojí nejoblíbenější český komedie jsem si nemohl odpustit.
Žádné komentáře:
Okomentovat