Jel jsem zase po dlouhé době s mým dvorním kormidelníkem Pavlíkem v jeho novém korábu přes Berlín do Lipska. Berlínem jsme tedy jenom projeli, na nic jiného nebyl čas, ale prošli jsme se tam po jednom smeťáku a taky jsme navštívili jednu stanici U-bahnu, kterou jsme v naší fantazii překřtili na ZOO, i když jsme byli někde na kraji U6 nebo U8. Pavlík ale zrovna má s sebou román Christiane F. Říkal jsem mu, že Věrušce se moc líbil, a dospěl jsem k názoru, že si ho asi taky někdy budu muset přečíst. Asi až se mi narodí dcera.
Nicméně cesta nás vedla zpátky na jih na předměstí Lipska. Nehledal jsem si o tomhle saskym půlmilionovym centru nic dopředu, ale nezaváhal jsem a ve vyšetřených pěti hodinách se rozhodl jej prozkoumat na vlastní pěst.
Jel jsem šíleně dlouho autobusem, ale svezl mě až do centra, a tak jsem si říkal, že zpátky to bude pohodička. Jen si zapamatovat číslo 84. Jenže na informacích mi řekli, že 84ka odtud nejezdí, že budu muset tramvají, a že to ani nepojede až na tu stanici, odkud jsem vyjel, ale na stanici o pár kilometrů blíž. Po téhle skvělé zprávě jsem si šel prohlédnout centrum, s vědomím, že se nikde nesmím moc flákat, nebo nedojedu ani na tu předposlední stanici.
Místa, která by stála za návštěvu, mi Věruška poslala v esemesce, a tak jsem zamířil nejdříve ke sv. Mikuláši. Je to kostel zvenčí ještě gotickým ale uvnitř už šeredně klasicistní.
Ve škole vedle kostela se učili třeba zdejší rodáci Leibnitz nebo Richard Wagner.
Na náměstíčku u kostela začala v říjnu 1989 německá revoluce – hezky je to připomenuto na jedné desce vsazené do dlažby, ale protože ji zrovna obdivovali američtí turisté a já neměl moc času, vyfotil jsem Věrušce tenhle vzkaz z mříže v takovym nenápadnym rohu kostela a šel jsem ke sv. Tomášovi. Počasí mi zatím přálo.
Nicméně cesta nás vedla zpátky na jih na předměstí Lipska. Nehledal jsem si o tomhle saskym půlmilionovym centru nic dopředu, ale nezaváhal jsem a ve vyšetřených pěti hodinách se rozhodl jej prozkoumat na vlastní pěst.
Jel jsem šíleně dlouho autobusem, ale svezl mě až do centra, a tak jsem si říkal, že zpátky to bude pohodička. Jen si zapamatovat číslo 84. Jenže na informacích mi řekli, že 84ka odtud nejezdí, že budu muset tramvají, a že to ani nepojede až na tu stanici, odkud jsem vyjel, ale na stanici o pár kilometrů blíž. Po téhle skvělé zprávě jsem si šel prohlédnout centrum, s vědomím, že se nikde nesmím moc flákat, nebo nedojedu ani na tu předposlední stanici.
Místa, která by stála za návštěvu, mi Věruška poslala v esemesce, a tak jsem zamířil nejdříve ke sv. Mikuláši. Je to kostel zvenčí ještě gotickým ale uvnitř už šeredně klasicistní.
Ve škole vedle kostela se učili třeba zdejší rodáci Leibnitz nebo Richard Wagner.
Na náměstíčku u kostela začala v říjnu 1989 německá revoluce – hezky je to připomenuto na jedné desce vsazené do dlažby, ale protože ji zrovna obdivovali američtí turisté a já neměl moc času, vyfotil jsem Věrušce tenhle vzkaz z mříže v takovym nenápadnym rohu kostela a šel jsem ke sv. Tomášovi. Počasí mi zatím přálo.
Pokračování už zítra.
Žádné komentáře:
Okomentovat