Krajem Václava Hájka z Libočan do Libočan

V neděli jsme s Věruškou byli na turistickém pochodu. Už jsem před lety byl se Špínou na pochodu Po stopách starých Lučanů v Postoloprtech, a tak jsem na start tohoto pochodu Krajem Václava Hájka přistoupil ke stánku se startovní listinou jako zkušený pěší turista. Nabízely se trasy na 13, 25, 38 a 48km. Když jsme se nahlašovali, všiml jsem si, že většina lidí před námi šla 38, a tak jsem usoudil, že 13km je pro děti a rozhodl jsem, že pro nás je ideální procházka na rozehřátí svalů 25km. Trasa vedla přes Čeradice, Kněžice, Mory, Široké Třebčice, Račetice, Libědice a Chbany zpátky na libočanskou náves. Už první úsek do Čeradic nám prozradil omyl ve výpočtech. Na cedulích a podle mapy to vypadalo na nějaké 4km, ale v nohách jsme měli určitě už minimálně polovinu toho, co jsme byli schopni ujít. V Kněžicích už jsme počítali puchýře a necítily končetiny. Cestou nebylo nic moc k vidění až na pár okřídlených hmyzích krasavců.




Kněžice nezapřely své jméno, a přestože nevybočují z řady bědných a zchátralých severočeských vsí, několik soch a reliéfů se známkou polychromie jim dávalo trochu příjemnější nádech.




V Morech už jsme byli umořeni a rozhodli se parafrázovat heslo jednoho z našich oblíbených gayů (co neušukáš, dolížeš) na co neujdeš, dostopuješ. Jenže kolem Zlovědic nic nejelo, a tak jsme museli dojít až do Třebčic. Ze zbytku cesty jsme ušli jen trasu z Račetic do Libědic, kde jsme si uvědomili zajímavý jazykový protiklad dvou názvů vesnic, z nichž pocházejí tyto fotografie:

ZLOvědice

LIBĚdice

Abychom nebyli trapní, že jsme těch 25km ušli rychleji než je to v lidských silách, šli jsme si ještě v Libočanech sednout ke Kaštanu na jedno. Po cílové rovince jsme byli obdarováni a bylo nám sděleno, že většina lidí šla 13km, a tak jsme dorazili mezi posledními. „A co ta řada tady, jak u jejich jmen stojí třicetosmička?“ položil jsem s rozklepanými koleny dotaz. „To byli cyklisti,“ odpověděla paní při předávání poukázky na pivo a gulášovku. Byli jsme tedy za borce, a tak jsme si sedli vedle starosty a nechali si pršet do nosních dírek.