Když jsem si přečetl titulek článku ve Světové literatuře č.4 z roku 1968, přemýšlel jsem, jaký je rozdíl mezi obscenitou a pornografií. To už není tak lehké jako ve srovnání pornografie s nudnou erotikou. A přiznám se, že jsem došel jen k tomuto přirovnání, které si rád nechám patentovat:
Pornografie je jako udělat se do kondomu v kurvě, obscénnost je jako udělat se, když ti kurva říká, co s ní nesmíš dělat.
A byl jsem moc zvědavej, jak to v rozhovoru vysvětlí sám Miller. Tady to máte i s dalšími zajímavými odpověďmi:
Teď se budeme muset pustit do problému pornografie a obscenity. Doufám, že proti tomu nic nemáte. Jste konec konců považován v tomto oboru za autoritu. Prohlásil jste přece jednou: „Jsem pro obscenitu a proti pornografii.“
To je hrozně jednoduché. Obscenita znamená přímou cestu, kdežto pornografie obchůzku. já věřím v pravdu, I když někdy zní tvrdě nebo otřesně, a jsem proti zakrývání pravdy. Jinými slovy, obscenita je očistný proces, kdežto pornografie jenom hromadí kal.
Očistný v jakém smyslu?
Kdykoliv se poruší nějaké tabu, znamená to něco dobrého, něco životodárného.
Jsou všechna tabu špatná?
U primitivních kmenů ne. V jejich životě má tabu nějaký smysl, ale ne v našem životě, ne v civilizované společnosti. Tam jsou tabu nebezpečná a nezdravá. Víte, civilizované národy nežijí podle žádných morálních zásad nebo zákonů. Hovoříme o nich, tlacháme o nich, ale nikdo na ně nevěří. Nikdo tato pravidla nepraktikuje, nemají v našem životě místo. Tabu jsou konec konců jenom přežitky, dalo by se říct produkty chorobných mozků ustrašených lidí, kteří neměli kuráž žít a kteří nám pod rouškou morálky a náboženství pověsili tyhle věci na krk. Mně připadá svět, civilizovaný svět, velice bezbožný. Náboženství, které dosud mezi civilizovanými lidmi vládne, je vždycky falešné a pokrytecké, pravý opak toho, co doopravdy zamýšleli zakladatelé jednotlivých náboženství.
…
Mohlo by se to (s obscénností) taky přehánět…
Mohlo, ale co na tom? Proč si s tím dělat takové starosti? Co je tu tak nebezpečného? Slova, slova proč bychom se jich měli bát? Nebo idejí? jestliže jsou odpuzující, copak jsme zbabělci? Nebyli jsme už za války nejednou na pokraji zkázy, nezažili jsme nemoci, mor, hlad? A co nám hrozí, když se to přežene s obscenitou? Jaké nebezpečí?
...
Teď píšete divadelní hry. Hodláte také dokončit knihu Nexus?
Jistě, musím. Ale ještě jsem se do toho nepustil. Několikrát jsem to zkusil, ale nechal jsem toho.
Říkáte. že musíte?
Ano, mám povinnost dokončit projekt, který jsem sl vytyčil v roce 1927. To bude jeho závěr, víte? Otálím s tím zčásti proto, že se mi nechce s tou prací rozloučit. Budu se muset pustit jinou cestou, nasadit nový kurs, objevit nějaké nové končiny. Nemám už totiž chuť psát o svých osobních zážitcích. Všechny ty autobiografické knihy jsem psal ne proto, že bych se považoval za veledůležitou osobnost, ale proto, že jsem se zpočátku domníval – bude vám to připadat asi k smíchu – že vyprávím příběh nejstrašnějšího utrpení, jaké kdy člověk zažil. Když jsem se potom dostal dál, svitlo mi, že jsem na utrpení úplný amatér. Prodělal jsem toho samozřejmě dost, ale teď už si nemyslím, že to bylo tak strašné. Proto jsem taky svou trilogii nazval Růžové ukřižování. Zjistil jsem, že utrpení bylo pro mě dobré, že otvírá cesty k radostnému životu, jakmile se s ním člověk vyrovná. Když je ukřižován, když pro sebe zemře, tu se jeho srdce otvírá jako květ.
Pornografie je jako udělat se do kondomu v kurvě, obscénnost je jako udělat se, když ti kurva říká, co s ní nesmíš dělat.
A byl jsem moc zvědavej, jak to v rozhovoru vysvětlí sám Miller. Tady to máte i s dalšími zajímavými odpověďmi:
Teď se budeme muset pustit do problému pornografie a obscenity. Doufám, že proti tomu nic nemáte. Jste konec konců považován v tomto oboru za autoritu. Prohlásil jste přece jednou: „Jsem pro obscenitu a proti pornografii.“
To je hrozně jednoduché. Obscenita znamená přímou cestu, kdežto pornografie obchůzku. já věřím v pravdu, I když někdy zní tvrdě nebo otřesně, a jsem proti zakrývání pravdy. Jinými slovy, obscenita je očistný proces, kdežto pornografie jenom hromadí kal.
Očistný v jakém smyslu?
Kdykoliv se poruší nějaké tabu, znamená to něco dobrého, něco životodárného.
Jsou všechna tabu špatná?
U primitivních kmenů ne. V jejich životě má tabu nějaký smysl, ale ne v našem životě, ne v civilizované společnosti. Tam jsou tabu nebezpečná a nezdravá. Víte, civilizované národy nežijí podle žádných morálních zásad nebo zákonů. Hovoříme o nich, tlacháme o nich, ale nikdo na ně nevěří. Nikdo tato pravidla nepraktikuje, nemají v našem životě místo. Tabu jsou konec konců jenom přežitky, dalo by se říct produkty chorobných mozků ustrašených lidí, kteří neměli kuráž žít a kteří nám pod rouškou morálky a náboženství pověsili tyhle věci na krk. Mně připadá svět, civilizovaný svět, velice bezbožný. Náboženství, které dosud mezi civilizovanými lidmi vládne, je vždycky falešné a pokrytecké, pravý opak toho, co doopravdy zamýšleli zakladatelé jednotlivých náboženství.
…
Mohlo by se to (s obscénností) taky přehánět…
Mohlo, ale co na tom? Proč si s tím dělat takové starosti? Co je tu tak nebezpečného? Slova, slova proč bychom se jich měli bát? Nebo idejí? jestliže jsou odpuzující, copak jsme zbabělci? Nebyli jsme už za války nejednou na pokraji zkázy, nezažili jsme nemoci, mor, hlad? A co nám hrozí, když se to přežene s obscenitou? Jaké nebezpečí?
...
Teď píšete divadelní hry. Hodláte také dokončit knihu Nexus?
Jistě, musím. Ale ještě jsem se do toho nepustil. Několikrát jsem to zkusil, ale nechal jsem toho.
Říkáte. že musíte?
Ano, mám povinnost dokončit projekt, který jsem sl vytyčil v roce 1927. To bude jeho závěr, víte? Otálím s tím zčásti proto, že se mi nechce s tou prací rozloučit. Budu se muset pustit jinou cestou, nasadit nový kurs, objevit nějaké nové končiny. Nemám už totiž chuť psát o svých osobních zážitcích. Všechny ty autobiografické knihy jsem psal ne proto, že bych se považoval za veledůležitou osobnost, ale proto, že jsem se zpočátku domníval – bude vám to připadat asi k smíchu – že vyprávím příběh nejstrašnějšího utrpení, jaké kdy člověk zažil. Když jsem se potom dostal dál, svitlo mi, že jsem na utrpení úplný amatér. Prodělal jsem toho samozřejmě dost, ale teď už si nemyslím, že to bylo tak strašné. Proto jsem taky svou trilogii nazval Růžové ukřižování. Zjistil jsem, že utrpení bylo pro mě dobré, že otvírá cesty k radostnému životu, jakmile se s ním člověk vyrovná. Když je ukřižován, když pro sebe zemře, tu se jeho srdce otvírá jako květ.
Žádné komentáře:
Okomentovat