Slyšel jsem zajímavou bajku (připustíte-li, že vojáci jsou tak trochu součástí fauny či pro svou barvu spíše flóry). Pro našince, kteří závidíme všem za všech okolností, zvláště poučnou.
„Vy mi závidíte můj zámek?“ položil jeden vysloužilý generál na konec svého úsudku otazník, když povečeřel se svými přáteli. Oslovený host jen stydlivě sklopil oči. „Není jednoduššího řešení, než že Vám jej přenechám,“ pokračoval hostitel k všeobecnému překvapení spolustolovníků. Generálův pohled padl nad krb, kde visela masivní opakovačka. „Uděláme to takhle. Vyjdeme na nádvoří, já si stoupnu na třicet kroků od Vás a desetkrát na Vás vystřelím. Když přežijete, je zámek i s polnostmi Váš.“ Oslovenému se akce nezamlouvala a nejradši by rychle změnil téma. Generál se však do nastalého ticha ozval dříve: „Milý brachu, než jsem se já zmohl na tenhle majetek, vystřelili na mě stokrát z mnohem kratší vzdálenosti.“
„Vy mi závidíte můj zámek?“ položil jeden vysloužilý generál na konec svého úsudku otazník, když povečeřel se svými přáteli. Oslovený host jen stydlivě sklopil oči. „Není jednoduššího řešení, než že Vám jej přenechám,“ pokračoval hostitel k všeobecnému překvapení spolustolovníků. Generálův pohled padl nad krb, kde visela masivní opakovačka. „Uděláme to takhle. Vyjdeme na nádvoří, já si stoupnu na třicet kroků od Vás a desetkrát na Vás vystřelím. Když přežijete, je zámek i s polnostmi Váš.“ Oslovenému se akce nezamlouvala a nejradši by rychle změnil téma. Generál se však do nastalého ticha ozval dříve: „Milý brachu, než jsem se já zmohl na tenhle majetek, vystřelili na mě stokrát z mnohem kratší vzdálenosti.“
Tuhle písničku jsme si s Věruškou zpívali na pumpě Udine Sud cestou na Sicílii, když jsme se odtud nemohli asi hodinu vymotat.
Žádné komentáře:
Okomentovat