20. ledna 2010

Z koše


Ze své zkušenosti vím, že nejtrapnější verše vzniknou tehdy, když je píšu, protože jsem přece básník. Našťestí jsem se je naučil zahazovat. Leží mi teď jedna u postele. Nechám ji tam ještě dva dny ležet a pak, až se na ni sebeuznavačsky vynadívám, ji vyhodím do odpadkového koše (tím nemíním tento soběpisník).

A stejně je to se vším. Kolik filmů natočili filmaři, protože jsou filmaři? Kolik románů napsali spisovatelé, protože jsou spisovatelé. Kolik her zinscenovali režiséři, protože jsou přece kumštýři. Kolik cédéček natočili muzikanti, protože jsou přece skvělá kapela. Z básně je frazeologické cvičení, z filmu 3D show, z knihy bestseller, z jeviště podium, z hudby melodie k zapískání.

3 komentáře:

Amara řekl(a)...

A co je špatnýho na bestselleru, podiu a melodii, kterou si zapískáme?
Myslíš, to tak, že to není nejlepší umění? My třeba taky neděláme v divadle ty nejlepší věci, který bychom byli schopný dělat. Prostě nás to baví a výsledek ... ten už nějak není tak důležitej.

J-Lo řekl(a)...

Na bestselleru nebylo nic špatnýho, do tý doby, než se toto označení stalo symbolem umělecký kvality, na podiu nebylo nic špatnýho, dokud se drželo dále od Národního divadla, na melodii, kterou si pískáme, špatnýho nic není, pokud ji nechceme pískat na jevišti (na podiu v pohodě). Bestsellerem se dříve stávaly dobré knihy - na zadní straně bookletu Knižního klubu se propaguje kniha jako "zaručený bestseller". O tom, že v Národním už mají podium, se dočteš třeba tady. A že si na podiu pískáme u nás v Navenku mi přijde v pohodě;)

Amara řekl(a)...

No jo, bestseller není "dobrá knížka" ale "dobře prodávaná knížka". To bohužel není to samý jak v literatuře, tak ani v hudbě, ani ve filmu atd.