Sergej Jesenin byl pro mě vždy záhadou. Smrt je toho jistě němou příčinou. „Jesenin se oběsil, Majakovský se zastřelil,“ chrstá Horův Jan Trázník sovětské splašky do ksichtu nadšenému komunistovi Kodetovi.
Právě Josef Hora přeložil (mimo jiné Jeseninovy básně) i epickou poému Anna Sněgina. Vzpomínáte si ještě na to, jak Trázníkovi jeho nová přítelkyně Tamara přirovnala sex ke sklenici vody a lásku k žízni?
„A pak byste byl odhodil mě
jak sklenici, z níž pil jste dost…“
vysvětluje dcera kulaka Anna Sněgina, proč se nezamilovala do Serjoži, který se vrátil z války do své rodné vsi nadšený pro komunismus. Jesenin psal tuhle báseň, když se vrátil z Ameriky, která ho zklamala. Neviděl svět už nikdy černobíle. „V letech revoluce jsem byl cele na straně Října, ale přijímal jsem vše po svém, se sedláckou úchylkou… Co se týče ostatních autobiografických zpráv, jsou v mých verších.“
Na začátku Anny Sněginy stařenka vypráví Serjožovi, jaké vládnou ve vsi poměry. Mezi jiným řekne i toto:
Znáš přece Prona Ogloblina,
syčáka, řvouna, zhýrala?
Jen věčně rvát se, kůže líná,
od božího dne ožralá…
Ke konci přiběhne tenhle Ogloblin za Serjožou s radostnou zprávou:
Nesu šťastnou zprávu!
Nadešel vytoužený čas!
Vítejme, brachu, novou vládu!
Nyní je všechny r-ráz a ráz!
Od léta zabíráme lesy
a pole bez výkupu – v dar.
Nad Ruskem stojí se Sověty
teď Lenin – hlavní komisar.
Příteli!
Je to ale výhra!
Ze samé radosti ti včil
div mrtvice mě neranila
a bratr můj se pomočil!
No, holoubku! Čert seber babu!
Tvař se přec trochu vesele!
A nyní chci být první – půjdu
komunu zřídit na sele…
To právě Pron Ogloblin jel zabírat majetek Sněginovým. Vzpomínáte na Všechny dobré rodáky?
A Jesenin pak začal sám chlastat. Na rozloučenou napsal:
Umírat – na tom nic nového není
ani žít však není novější
Právě Josef Hora přeložil (mimo jiné Jeseninovy básně) i epickou poému Anna Sněgina. Vzpomínáte si ještě na to, jak Trázníkovi jeho nová přítelkyně Tamara přirovnala sex ke sklenici vody a lásku k žízni?
„A pak byste byl odhodil mě
jak sklenici, z níž pil jste dost…“
vysvětluje dcera kulaka Anna Sněgina, proč se nezamilovala do Serjoži, který se vrátil z války do své rodné vsi nadšený pro komunismus. Jesenin psal tuhle báseň, když se vrátil z Ameriky, která ho zklamala. Neviděl svět už nikdy černobíle. „V letech revoluce jsem byl cele na straně Října, ale přijímal jsem vše po svém, se sedláckou úchylkou… Co se týče ostatních autobiografických zpráv, jsou v mých verších.“
Na začátku Anny Sněginy stařenka vypráví Serjožovi, jaké vládnou ve vsi poměry. Mezi jiným řekne i toto:
Znáš přece Prona Ogloblina,
syčáka, řvouna, zhýrala?
Jen věčně rvát se, kůže líná,
od božího dne ožralá…
Ke konci přiběhne tenhle Ogloblin za Serjožou s radostnou zprávou:
Nesu šťastnou zprávu!
Nadešel vytoužený čas!
Vítejme, brachu, novou vládu!
Nyní je všechny r-ráz a ráz!
Od léta zabíráme lesy
a pole bez výkupu – v dar.
Nad Ruskem stojí se Sověty
teď Lenin – hlavní komisar.
Příteli!
Je to ale výhra!
Ze samé radosti ti včil
div mrtvice mě neranila
a bratr můj se pomočil!
No, holoubku! Čert seber babu!
Tvař se přec trochu vesele!
A nyní chci být první – půjdu
komunu zřídit na sele…
To právě Pron Ogloblin jel zabírat majetek Sněginovým. Vzpomínáte na Všechny dobré rodáky?
A Jesenin pak začal sám chlastat. Na rozloučenou napsal:
Umírat – na tom nic nového není
ani žít však není novější
Žádné komentáře:
Okomentovat