Dostal jsem od Mileny dvě tašky plné knih v angličtině (díky!). Mezi všemi těmi zajímavými tituly mě na první pohled zaujal jeden, který napsal Sir Herbert Read.
Začetl jsem se a šokovalo mě, že tento muž nosí šlechtický titul a přitom píše velmi netradičně o sociálních a hospodářských věcech. Extrémní názor má i na kulturu. Vše je ovšem napsáno velmi čtivě, tak teď každou volnou chvíli trávím s antikulturou. A dneska jsem si našel, že Herbert Read byl anarchista, ale napsal tolik dobrých knih, že jej Winston Churchill v roce 1953 povýšil do šlechtického stavu.
Základní úvaha první kapitoly je, že umění je člověku a společnosti vlastní jako pojídání potravy a rozmnožování a jen naše zvrácená doba z něj udělala výlučnou záležitost umělců. Normální stav, jaký byl v prvobytně pospolné společnosti, nastane až zase s příchodem demokracie. Spolu s Waltem Whitmanem si notuje (v mém neumělém překladu):
Mnohokrát bylo vytištěno slovo Demokracie. A mohu dokolečka opakovat, že jde o slovo, jehož opravdové jádro stále spí, docela neprobuzené, nehledě na to, kolik hluku a divokých bouří jeho slabiky už nadělaly, ať v psané či řečené formě. Je to velké slovo, o němž letopisci, jak se domnívám, ještě nic nenapsali, jelikož na své místo v historii teprve čeká.
Na blogu KZK jsem citoval zprávu z tisku, že někdo umístil k nohám sochy TGM rakev s nápisem Svoboda je mrtvá. Ale co když se ještě ani nenarodila?
Začetl jsem se a šokovalo mě, že tento muž nosí šlechtický titul a přitom píše velmi netradičně o sociálních a hospodářských věcech. Extrémní názor má i na kulturu. Vše je ovšem napsáno velmi čtivě, tak teď každou volnou chvíli trávím s antikulturou. A dneska jsem si našel, že Herbert Read byl anarchista, ale napsal tolik dobrých knih, že jej Winston Churchill v roce 1953 povýšil do šlechtického stavu.
Základní úvaha první kapitoly je, že umění je člověku a společnosti vlastní jako pojídání potravy a rozmnožování a jen naše zvrácená doba z něj udělala výlučnou záležitost umělců. Normální stav, jaký byl v prvobytně pospolné společnosti, nastane až zase s příchodem demokracie. Spolu s Waltem Whitmanem si notuje (v mém neumělém překladu):
Mnohokrát bylo vytištěno slovo Demokracie. A mohu dokolečka opakovat, že jde o slovo, jehož opravdové jádro stále spí, docela neprobuzené, nehledě na to, kolik hluku a divokých bouří jeho slabiky už nadělaly, ať v psané či řečené formě. Je to velké slovo, o němž letopisci, jak se domnívám, ještě nic nenapsali, jelikož na své místo v historii teprve čeká.
Na blogu KZK jsem citoval zprávu z tisku, že někdo umístil k nohám sochy TGM rakev s nápisem Svoboda je mrtvá. Ale co když se ještě ani nenarodila?
Žádné komentáře:
Okomentovat