Druhý den byl více pro mladé fanoušky, jediná akustika a zároveň stará garda, byli Ivory gate. Docela jsem si užil i Haj hou. Nicméně nejvíc jsem se těšil na večerní závěrečné První hoře. Začínali až v jedenáct.
Tohle jsem si o kapele První hoře přečetl:
Hlavními hudebními vzory jsou pro ně kapely jako Už jsme doma, Psí vojáci, DG 307, Pražský výběr či King Crimson. Nejde o nápodobu, jen o naznačenou cestu: rychlost až zběsilost nečekaně vystřídaná lyričností a zamyšleností, ostré kytary vyvážené zvukem klavíru, zpěvná melodičnost záhy zpochybněná undergroundovou kakofonií, instrumentálně propracované pasáže kloubící se s takřka punkovou špinavostí. K tomu básnické texty Milana Urzy, jím samým deklarované s expresivní naléhavostí, oscilující mezi recitací, zpěvem a křikem. V tom smyslu snad kapela navazuje osobitým způsobem na tradici alternativní hudby. Snaží se tento hudební proud oživit a posunout směrem k současnosti, především experimentováním s elektronickými samply, dodávajícími výrazu První hoře svižnost a modernost. Posledním přírůstkem do kapely byl v roce 2004 akordeonista pan Šťulda, posluchač Ježkovy konzervatoře.
A přesně to jsem včera slyšel. Škoda jen, že mládí na „ty psychopaty“ nemělo buňky, a tak dav posluchačů přišel o patnáctileté fanynky a posluchače radií Agara a Blaník a trochu prořídl. Kdyby Kofe-in hráli v sobotu a První hoře v pátek, byl bych jako dramaturg navýsost spokojen, ale ne vše může být podle mých přání. I tak se zdá, že Orfeus rock byl letos lepší než loni, a že změny, které chystáme na příští rok, jej zase popotáhnou o kus dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat