V nové Advojce mě pobavil Štěpán Nosek svou definicí poezie z hlediska občanského sdružení Litera, které pořádá onu minerální knižní soutěž:
periferní omyl s rozsekanými řádky
Petr A. Bílek zase v obraně textové analýzy píše:
Když (studenti) nepoznají, kde nastává metaforické významové dění, budou číst Tomanův verš: „Můj bratr dooral a vypřáh´ koně“ jako sdělení, že Toman má bratra a ten je zemědělcem.
Zastal bych se ale středoškolské profesorky Veroniky Valíkové, s níž Petr Bílek polemizuje, protože tuším, co myslela svým strachem, že se analýza textu může zvrhnout v takové to „povězte nám, kolik je v básni metafor“ nebo „co znamená u Romea a Julie ta tma“.
Petr A. Bílek má určitě pravdu v tom, že by se měla připomínat data sepsání či vydání významných děl autorů, případně jejich úmrtí, jelikož to jsou data historicky podstatná. Místo toho máme ve zvyku slavit výročí narození. Dokumentuje to i moderním významem Vánoc oproti mnohem podstatnějším Velikonocům. Já rovněž podvědomě koukám radši na výročí narození básníků, které si vybírám k mému příležitostnému poznávání světa skrze překlady. Odteď se to budu snažit vědomě změnit.
Na konci svého příspěvku do literárního zápisníku se P.A. Bílek čílí nad rozmáchlým rozhovorem s režiséry Formanem, Hřebejkem a Svěrákem, který jsem četl a připadal mi pro nový druh novinářského příspěvku ve formě rozhovoru několika stejně zaměřených lidí (v Bílkově slovníku celebrit) po Skypu celkem na úrovni. Panu Bílkovi vadí, že nebyl rozhovor upraven, krácen o slovní balast, že se všichni tři nechávají tlachat, jako by jejich slova byla manou posvátnou. Asi jsme to jen četli z jiného pohledu. Já to nepovažoval za stylistické cvičení, ale za aktuální samořízené sdělení k aktuální otázce, ke kterému se nechci vracet (a neotevřel jsem to ani teď, abych si ověřil, kolik tam toho balastu bylo), ale které mi něco řeklo k tomu, co mě také zajímalo. Třeba i to, že Miloš Forman má doma jako já taky Knihu o kundě. Potěš pámbu.
3 komentáře:
Petr A. Bílek je můj oblíbený vyučující, kterého vidět "v akci" je zážitek nad zážitky, to snad můžu doporučit stejně jako lístky do divadla :o) - Navzdory tomu, že tady vyznívá jako pedantský analytik, já si jasně pamatuju jeho první větu, když nás coby ředitel literární katedry vítal ve škole: "Támhle naproti je medicína. Dobře si to rozmyslete, jestli nechcete jít na něco víc uchopitelného. V literatuře se totiž nic uchopit nedá, věřte mi." :o) Metafora s "bratrem zemědělcem" je pak již téměř kultovní .) Díky, Z.
Ono už z článku jde vidět, že to není suchej patron. A časem došel k tomu, že někdy se dnes odmítaným metodám jako je třeba memorování nebo analýza textu nevyhneme, byť bychom byli rádi moderní. V tom s ním naprosto souhlasím. Zastal jsem se té středoškolské pedagožky proto, že kdyby ten článek četla, taky by s ním asi souhlasila.
Možná bych upřesnil svůj názor na tu věc. Řekl bych, že rozbor díla je věc chvályhodná na všech stupních škol, jen si myslím, že se na těch základních a středních nemusí lpět na terminologii tropů a figur. Myslím, že klasickou češtinářskou podpásovkou jsou zadání typu "najdi v básni synekdochu, parentezi, tautologii a kalambúr". Středoškolákovi dle mého mínění stačí, když pochopí, že existuje jiné než přímé sdělení a pak ho může s menší či větší úspěšností hledat, a že existují zkrašlovací či ozvláštňující jazykové prostředky, které se dají také odhalovat. A to hledání a odhalování pak nemusí být bráno jako češtinářská buzerace, ale jako dobrodružství a zábava. Ptám se: má někdo tuto zkušenost?
Taky jsem odhadl, že si pasáž o Tomanově verši neschovával až pro článek v časopise, ale že to slyšelo už pár ročníků jeho studentstva:)
Jinak ho můžeš pozdravovat, jistě by patřil i mezi moje oblíbené vyučující, kdybych někdy češtinu studoval... H.
Nečetla jsem ten článek, takže se do toho nemůžu pouštět, jen jsem se tu zasnila nad svým "idolem" ;o)
Jinak téma "jak uchopit výuku literatury" na střední škole je podle mne téma témat a běh na dlouhou trať.. Neznám prakticky nikoho (z množiny lidí, co mají k literatuře nějaký vztah :)), kdo by s ní byl byť v mezích spokojený. Budování pozitivního vztahu k literatuře (tvoje přirovnání k dobrodružství se mi dost líbí) se musí vyvážit se základními fakty. Já bych to dělat nechtěla a neuměla, ale ráda bych viděla, jak to někdo dělá dobře :o)
Z.
Okomentovat