Omyl z beznadějné lásky

Když jsem se dnes díval, jestli nemá některý z básníků výročí, padl mi zrak na Samuela Fergusona. Narodil se 10. března 1810, tedy ve stejném roce jako náš Mácha. Už jsem o něm jistě psal, mám o něm přeci tu roztrženou přílohu deníku The Independent, kterou nechali v šatně Orfea kluci z britské kapely Chelsea.

Našel jsem si jednu básničku, kterou jsem se rozhodl volně převést do češtiny, protože mi bylo na první pohled jasné, že věrný překlad by ji dokonale zkazil. A až když jsem dopsal poslední slovo, našel jsem si, že jsem se zmýlil. Ten básník, o kterém jsem četl a psal před dvěma lety, byl skotský básník Robert Fergusson, kdežto Samuel s jedním S v příjmení byl Ir jako limerick. A neumřel ve 24, ale dožil se krásných 76 let. A zjistil jsem také, že to není Fergusonova básnička, ale jeho překlad irské lidové písničky do angličtiny. Anglický originál si můžete najít zde.

Bez naděje na tvou lásku si tu
stavím vzdušný zámek ze soucitu;
sním si svůj nekonečný sen za noci bez úsvitu.

Sním si svůj nekonečně dlouhý sen
a potom jediným tvým pohledem
do bezhvězdné noci z toho snu jsem navždy probuzen.

Ale i odmítnutá láska může hřát
v srdci, kde vládne jenom tma a chlad;
růžové poupě, co roste za plotem
může i kámen naplnit životem.

Za ten tvůj odmítavý pohled dám
svůj život na oltář a postavím mu chrám,
i když vím, že tvoji lásku já nikdy, nikdy nezískám.