29. srpna 1916, tedy přesně před 94 lety, napsal Ladislav Klíma první ze svých Filosofických listů.
Můj základní instinkt, má bytost spočívá ve vědomí mé absolutnosti… Sebeobjetím nazývám vědomí to, tímto termínem specifisuju pojem Bůh.
O kousek dále cituje Bhagavad Gitu a pozorný čtenář zpozoruje podobný, i když poevropštěný ideál východních duchovních proudů, „božské filosofie nejlépe vykrystallisované u Indů a Číňanů“.
… teprve lhostejnost ke všemu činí božským.
Právě proto netíhnu k Východu, ale nejsem ani evropským voluntaristou či solipsistou. Nicméně nestojím v opozici, dokážu si z Nietzscheho, Schopenhauera a Klímy vzít, co potřebuji.
Klíma tvrdí, že je mu lhostejno i poznání (Bůh nepoznává, ví), z čehož plyne:
… kdo ví, že vše, že absolutně všechny kontradikce jsou pravdou, ten ví vše a jest aspoň embryo Boha.
A proč se stát apoštolem moderní nirvány a nezůstat bohem sám?
Tím vším není řečeno, že nechci v budoucnosti v lidstvu působit. Naopak – mé spodní instinkty to chtějí a jim třeba vždy ponechat pole k rejdění.
Nemám vůbec nic proti spodním instinktům, nicméně víra by se asi měla šířit na jiném základě. Taky proto ji nikdy nechci hlásat a kázat (bojím se právě těch spodních instinktů - toho nezvladatelného dítka kardinála Guzmána). Víra se musí kázat sama a jsem rád, že Bible není manuál na vnitřní osvícení ani jízdní řád ze světa do nebe. Že se i ona dá jen poznávat, a nikdy se na jejím základě nedá nic vědět. A kdo tvrdí, že ano, tomu nevěřím. A taky, že Bůh se v Bibli neobjímá, ale obětuje. Jenže to už jinde jsme, to je jiná vesnice.
„Zbabělci!“ pravilo lejno na chodníku, „všichni se mně vyhýbají, všichni se mně bojí!“
Klíma má tak skvělý sloh, že jestli jednou napíšu něco já, vezmu si z tohoto prvního listu motto, které tu ale z pověrčivosti neprozradím.
Můj základní instinkt, má bytost spočívá ve vědomí mé absolutnosti… Sebeobjetím nazývám vědomí to, tímto termínem specifisuju pojem Bůh.
O kousek dále cituje Bhagavad Gitu a pozorný čtenář zpozoruje podobný, i když poevropštěný ideál východních duchovních proudů, „božské filosofie nejlépe vykrystallisované u Indů a Číňanů“.
… teprve lhostejnost ke všemu činí božským.
Právě proto netíhnu k Východu, ale nejsem ani evropským voluntaristou či solipsistou. Nicméně nestojím v opozici, dokážu si z Nietzscheho, Schopenhauera a Klímy vzít, co potřebuji.
Klíma tvrdí, že je mu lhostejno i poznání (Bůh nepoznává, ví), z čehož plyne:
… kdo ví, že vše, že absolutně všechny kontradikce jsou pravdou, ten ví vše a jest aspoň embryo Boha.
A proč se stát apoštolem moderní nirvány a nezůstat bohem sám?
Tím vším není řečeno, že nechci v budoucnosti v lidstvu působit. Naopak – mé spodní instinkty to chtějí a jim třeba vždy ponechat pole k rejdění.
Nemám vůbec nic proti spodním instinktům, nicméně víra by se asi měla šířit na jiném základě. Taky proto ji nikdy nechci hlásat a kázat (bojím se právě těch spodních instinktů - toho nezvladatelného dítka kardinála Guzmána). Víra se musí kázat sama a jsem rád, že Bible není manuál na vnitřní osvícení ani jízdní řád ze světa do nebe. Že se i ona dá jen poznávat, a nikdy se na jejím základě nedá nic vědět. A kdo tvrdí, že ano, tomu nevěřím. A taky, že Bůh se v Bibli neobjímá, ale obětuje. Jenže to už jinde jsme, to je jiná vesnice.
„Zbabělci!“ pravilo lejno na chodníku, „všichni se mně vyhýbají, všichni se mně bojí!“
Klíma má tak skvělý sloh, že jestli jednou napíšu něco já, vezmu si z tohoto prvního listu motto, které tu ale z pověrčivosti neprozradím.
Žádné komentáře:
Okomentovat