Tenkrát v tom rozhovoru pro francouzský třetí televizní kanál jsem pochleboval katedrále v Troyes, že oproti katedrále Notre Dame v Paříži se v ní ještě dá hledat Duch v původním slova smyslu. V Notre Dame jako v každé profláklé katedrále (u nás zejména ve Vítu) si lidé nesedají do lavic, ale prostě proudí po obvodu. Nedá se to srovnat ani s autem projíždějícím myčkou, protože to vyleze aspoň umyté, kdežto turisti vejdou portálem sv. Anny a vylezou portálem Panny Marie v podstatě nepoznamenáni a rozhodně ne očištěni.
U vchodu všichni ti turisti projdou kolem sochy, kterou si každý druhý vyfotí. Nikdo ale neví, co zobrazuje a ani já jsem tomu dlouho nemohl přijít na kloub. Na druhé straně portálu je ale sv. Petr a vedle něj král Šalamoun, tedy je-li postava s hudebním nástrojem podobným lyře král David, logicky stojí naproti Petrovi sv. Pavel.
U vchodu všichni ti turisti projdou kolem sochy, kterou si každý druhý vyfotí. Nikdo ale neví, co zobrazuje a ani já jsem tomu dlouho nemohl přijít na kloub. Na druhé straně portálu je ale sv. Petr a vedle něj král Šalamoun, tedy je-li postava s hudebním nástrojem podobným lyře král David, logicky stojí naproti Petrovi sv. Pavel.
V takových chrámech se taky většinou proměním v turistu, zakorzuju si a až ke konci usednu do lavice, semknu ruce a zpytuju svědomí. Nejinak tomu bylo v tomto slovutném chrámu. Nic jsem si z něj neodnesl. Když jsme vešli, zrovinka končila mše svatá a já jsem přemýšlel o tom, jestli bych chtěl dělat faráře v tak anonymním kostele. Když kněz s ministranty procházel ve jménu Páně špalírem turistů, kteří na něj koukali jako na mimozemšťana, v lepším případě jako na muzejní exponát, uvědomil jsem si, že nechtěl. Proběhli jsme presbytář, vyrazili minci pro tátu, pomodlili se Otčenáš a Zdrávas a mazali jsme pryč. Identifikace postavy ve východním portálu byla snazší. Není to sice světice ani královna, ale jak vidno dle prázdných nik okolo, nemá konkurenci.
Hned vedle katedrály je Nemocnice Hôtel-Dieu. Tady je to trochu jinak. Jak vidno z plánu, z náměstí je Entrée principale neboli hlavní vstup a na druhé straně do ulice u Seiny je Accès service funéraire neboli vstup pro pohřební službu. Tam se turisti nehrnou, a přitom je to pár kroků a říct to chce úplně stejné věci, které chce říct ten kostel!
Nakonec nejsilnější zážitek přišel o pár dní později, kdy jsme šli kolem katedrály a na rohu nemocnice Boží hotel jsme hodili pár Euro do plastikové mističky tomuhle pánovi.
6 komentářů:
Před 4 lety jsem měl možnost navštívit Paříž a bydlet v centru celý týden. Od zmiňované katedrály jsme to měli 10 minut pěšky. Tenkrát jsme byli i na ranní mši svaté, tuším, že to bylo od sedmi hodin. Turistům je zatěžko vstávat tak brzo, proto i mše byla podle mých představ. Necelých pětadvacet lidí, bílí, černí, asi dva turisté :-) a místní... Být tam o dvě o tři hodiny později je už úplně jiná dimenze. Něco tak na mínus desátou... MD
Míšo, to ti závidím. Příště si asi taky přivstanu.
Dám Ti adresu. Klíče nemám, kód se mení prý každý měsíc... Jinak kousek od mostu umělců. To je ten dřevěný.
No, my jsme spali u Nového mostu v Rue de Nesle a ptali jsme se i na ostrově La Cité, kde měli ale volno až druhý den... takže teď záleží, jaký to tam u vás bylo a za kolik:) U nás moc útulný za 85, u Henriho na ostrově, kde je ale třeba si to zabukovat, to je 75. Jinak jsme ale spali za 50 na předměstí starého města:)
Jeníku, ono to bylo zadarmo. A pak že: "Co nic nestojí, za moc nestojí..." Jo, byl to byt 1+1, vstupní hala, kde byl kuchyňský kout, stůl, židle, gauč. Vedle pak ložnice s francouzským oknem. Koupelna společná s WC. Výhled byl jenom do dvora. Takový studentský byteček, jak říkávala Marie...
Tyjoooo ja sem tam toho chlapa se psama taky viděla když jsem byla v Paříži :D
Okomentovat