Koně se také střílejí

Dostal jsem včera tip od Jirky K. na film, který začínal až ve 22.30 a končil půl hodiny po půlnoci.  Prý jeden z nejlepších, které viděl. Ač hodně unaven, vydržel jsem ten maraton až do konce. A nebyl to maraton filmový, ale taneční. O ten totiž ve filmu běží. Naposledy mě nějak podobně dostal o deset let starší francouzský film Díra, v němž se bez nějakého patosu celé dvě hodiny kope díra z jedné cely ve vězení na svobodu a na konci se najde jeden zrádce, který dá přednost vlastnímu bezpečnému propuštění před společným nebezpečným útěkem.

Ve filmu Koně se také střílejí se kamera zase celé dvě hodiny nehne z tančírny někde na molu v losangeleském přístavu. Jen záběry na moře nám dávají tušit jiný svět, nekonečný jako věčnost, což evokuje smrt, jež na konci přijde se vší parádou. Kdo nechce vědět, o čem film je, ať přeskočí na poslední odstavec. Ne, děj není nijak složitý. Je o tom, že tanec může být mučícícm nástrojem. Několik desítek párů se přihlásí do tanečního maratonu, jakési reality show v době, kdy neexistovala televize. Páry spolu tančí tak dlouho, dokud všechny neodpadnou až na jeden vítězný, který získá 1500 stříbrných dollarů, což bylo pěkné jmění. Vše se točí kolem jednoho náhodně složeného páru, který hrají Jane Fondová (Gloria) a Gig Young (Robert). Během maratonu se rozkmotří, až se dokonce rozdělí a vymění si partnery s jiným párem. Páry odpadají, a aby jim pořadatel trochu ztížil situaci a zároveň maraton urychlil, protože výdaje za stravu a personál jsou s každým dnem vyšší a vyšší, uspořádá jednou za čas mezi páry tzv. derby, což jest desetiminutový běh dokola v párech, z nichž tři poslední vypadnou. Najednou vám jako divákovi dojde, že lidi na parketu jsou jako cirkusová zvířata. Kamera je ale i v zázemí, kde se odpočívá a spí pod dozorem sester, doktorů a ochranky. Cirkusová zvířata se tu mění na ustájený dobytek. Budíček je požární siréna. A všemu vládne šoubyznys, takže v sále vládnou úsměvy, potlesk a kvalitní hudba. Po více než 1000 hodinách tance jsou tváře všech absolutně vyčerpané, spí se vestoje. V tomto bodě navrhne ve své kanceláři pořadatel našemu páru, aby se na parket nechal sezdat, protože to přinese show větší popularitu a oni získají peníze od sponzorů. Jenže párů je už málo a oni se cítí na vítězství. Dosud to ještě byl obsah bez pointy, tak kdo si chce film užít s ní, ať opravdu přeskočí následující odstavec.

Gloria tedy odmítne, protože chce těch 1500 babek. Jenže přijde vystřízlivění. Z těch 1500 dollarů totiž bude stržena režie za služby a stravu, kterou páru pořadatel poskytl za těch více než 40 dní pobytu v tanečním lágru. Není sice explicitně řečeno kolik zbyde, ale pohledy prozradí, že tak na zmrzlinu. Oba se rozhodnou odstoupit ze soutěže a duševně vyprahlá Gloria poprosí Roberta, aby jí zastřelil jejím revolverem. Když byl Robert malý kluk, byl svědkem události, kdy si otcův kůň zlomil nohu a otec mu dal ránu z milosti. Robert tedy rovněž neváhá a poskytne ránu z milosti, za níž je pak odsouzen jako za vraždu. Tehdy se vysvětlí název filmu.

Zaujal mě jeden komentář na ČSFD. Lépe bych to neřekl.

Tento mistrovský kousek Sydneyho Pollacka je metaforickou hříčkou, jenž sice historicky sahá k hospodářské krizi v 30. letech, nicméně její podstata je nadčasová; tu a tam totiž někdo z nás zakusí onu bezvýchodnost situace do takové míry, že je ochoten podstoupit lobotomii vlastní hrdosti. Únavný taneční maraton jako metafora zoufalého života? Koně se také střílejí je především existenciální příběh, jenž zobrazuje osud jako ozubené soukolí, které člověka drtí mezi svými evolventami tak nemilosrdně, že občas nemá jinou možnost úniku, než jaký zvolila Gloria Beatty v podání skvělé Jane Fondové. Koně se také střílejí  nabízí také fascinující přesah do dnešní doby, kdy lidé z existenciální beznaděje (nebo ještě častěji nudy) vstupují na křehký led pseudoreality šou, v niž se podrobují podobnému martýriu jako účastníci onoho nešťastného maratonu (i když oni si to tak asi nepřipouštějí). V konečném důsledku stejně nikdo z pokušitelů štěstěny nevyhrává a v tom je ten výsměch, který nahání hrůzu...

Díky za tip, starosto.