Španělština pro začátečníky

Dnešní hodina španělštiny byla zpestřená příchodem dvou Mexičanů, Arona a Lillye. Měli jsme klást otázky, ale vzhledem k tomu, že jsem už z jarních patnácti lekcí nějakých pět zmeškal a ani tak se k učení nedonutil, zmohl jsem se, když na mě došla řada, jen na ¿Fuma Usted?, což vzbudilo obecné veselí. Nicméně ani jeden z nich nekouří, tak jsem nemohl rozvinout nějakou košatější konverzaci. 

Druhá otázka už rozpoutala delší povídání: ¿Como se celebra el día de muertos en Mexico? Vlastně jsem odpověď věděl, ale říkal jsem si, jestli to tak opravdu je. Jestli opravdu v Den mrtvých vyrážejí na hřbitov s celou rodinou, jestli tam berou krom květin a svící taky kytary, pití, dárky pro své mrtvé (to, co měli za života rádi), jestli pak celou noc opravdu zpívají a povídají si na hrobech svých blízkých, jestli ráno zakončí rituál piknikem a rozejdou se domů. Jestli to náhodou není jen obrázek ze starých časů, jako představa, že v Čechách chodíme v krojích a hrajeme při tom na dudy. A přesvědčil jsem se, že není. Že je to přesně tak, jak jsem si to představoval. Jen mě vždycky zajímalo, jak to na těch hřbitovech dělají, když tam vyrazí najednou na Dušičky všechny rodiny a pak se snaží tam zpívat oblíbené šlágry svých prababiček. To už jsem se zeptat nedokázal, a tak otázku přeložil náš maestro Pablo. A dozvěděli jsme se, že je to poměrně intimní záležitost, že se vzájemně neruší a nevšímají si sousedů. A taky mě zaujalo, že je kolem hřbitovů ten den spousta stánků s cetkami a pitomostmi, takže je to jako každý jiný svátek příležitost pro drobné šmelináře. škoda, že u nás je v listopadu taková klendra.

Někdo se zeptal na Pražské Jezulátko. To znají všichni Mexičané a mnoho kostelů v Mexiku je mu zasvěceno. Někdo se zeptal na Maxmiliána Habsburského. Aron i Lillye nám dali lekci z dějepisu. Někdo se zeptal na děti. On má čtyři, ona tři. Někdo se zeptal na víru. Ona je katolička, on v Boha nevěří. A tak jsem se tak ptali a poslouchali a hodina byla u konce. Zkusil jsem, jestli znají Mexičana na kole, a znali. Ale tohle nerozluštili:

 Ríšo?

A na závěr jedno mexické přísloví, které nám Lillye řekla: De músico, poeta y loco, todos tenemos un poco. V každém z nás se skrývá kus muzikanta, kus básníka a kus blázna.