Stáli jsme u fontány, které vévodí socha Archanděla Michaela přemáhajícího Satanáše, skoro na den přesně 150 let od jejího odhalení. Jak už to bývá, fontány nejsou moje silná stránka. Když jsem byl poprvé v Římě, nepoznal jsem Fontánu di Trevi a Lenka mi musela vyprávět, jak se v ní koupala Anita Ekbergová ve Sladkém životě. Tři roky na to zemřel Mastroianni a fontánu zahalili do černého flóru. O Fontáně Saint Michel mi zase musela vyprávět Věruška, že si tam dávají všichni Pařížené randezvous jako Pražané pod ocasem.
Poselství fontány, na níž socha archanděla nahradila nejprve zamýšlenou sochu Napoleona a posléze navrhovanou alegorii Míru, je však Pařížany vnímáno jako tak trošku bezduchá napodobenina jednoho Rafaelova obrazu. Tohle čtyřverší vzniklo krátce po odhalení fontány a já jsem ho objevil v Revue de Paris z roku 1893, na francouzské wikipedii má pak prohozené verše. Pokusil jsem se o překlad; věnuji jej Věrušce.
Dans ce monument exécrable
On ne voit ni talent ni goût;
Le diable ne vaut rien du tout,
Saint Michel ne vaut pas le diable.
Archanděl Michael a celá jeho fontána
stojí jak zeď proti obecnému vkusu;
Satan má hodnotu slepičího trusu
a Archanděl tak zhruba půlky Satana.
1 komentář:
Jako tady jsem byl prakticky pořád. Ale jestli mě chceš pozvat domů na pařížský diáky, tak mi napiš smsku. Blog čtu jenom, když příjdu z knajpy... "Quis ut Deus?"
Okomentovat