Tak říká kapele Už jsme doma pan Skotek, ale říká to schválně, aby si u mě šplhnul, protože ví, že mám tyhle jeho zkomoleniny rád z divadla a hlavně, že mám rád Už jsme doma. A...
Když mi v roce 1993 půjčoval Pišos audiokazetu s názvem Hollywood, nevěděl jsem, co to se mnou udělá. Byli jsme pak na UJD v Teplicích v Knaku (Klub nezávislé alternativní kultury), kterej před měsícem znovu otevřeli pod názvem Raketa. Od té doby jsem hltal každou novou nahrávku a ještě víc ty staré, které vyšly, ještě než se kapela proslavila. Byly i adolescentní noce, kdy mě jejich hudba doslova držela při životě. Pojal jsem tehdy hlubokej vztah k textům pana Vaňka, jak zase Mírovi Wankovi říkal Modrák, když hráli v lounský Opeře. Zamiloval jsem se i do jejich dvorního malíře Martina Velíška. Prostě láska jako trám. Když UJD hráli jako první kapela po válce v Jugoslávii v rozbombardovanym Sarajevu, dokonce jsem tam chtěl jet. Dodneška lituju svýho zápecnictví, který nakonec zvítězilo. Když pak moje básničky vyšli po boku Wankových textů v almanachu Od břehů k horám u Votobie, byla to věc.
Vím, že v leckterym americkym Zapadákově jsou známější než v Kadani, jejich cédéčka vycházejí už pravidelně v Polsku, USA a Japonsku, kde na ně bývá vyprodáno. Jen letos už koncertovali v Polsku, Francii a Švýcarsku, do prosince je čeká ještě Holandsko, Belgie, USA a opět Francie. A já věřím, že i v Kadani přijde dost lidí, nejen mých kamarádů (ti by měli dorazit až z Prahy a Loun; tímto jim mávám) a lidí, co je znají, ale že se přijdou podívat i lidé, co jen tuší.
Pro ty, co potřebují slyšet víc, kopíruju promo ze stránek:
Distribuční sítě jako např. RecRec nebo Poseidon mají UJD ve svých katalozích. Internetových odkazů a diskuzí jsou tisíce a to i ve vzdálených zemích jako např. Austrálie a Nový Zéland nebo v Africe. UJD se účastnili a účastní řady významných festivalů, kde přitahují často pozornost prestižních periodik jako tomu bylo např. v Austinu, TX na festivalu SxSW u časopisu Rolling Stone. Velmi kladné kritiky jak na koncerty tak na veškeré své nahrávky získávají po celém světě, od Tokia přes Moskvu a Evropu až po San Francisco. Časopis Option nadšeně ocenil jejich prostorovou knihu, za kterou v Čechách dostali autoři cenu ministerstva kultury "Nejkrásnější kniha roku".
UJD často podnikají exkurze do dalších oblastí. Pravidelně spolupracují např. s Aurelem Klimtem na hudbě k jeho animovaným filmům a k divadlu. Miroslav Wanek byl za hudbu k filmu Fimfárum Jana Wericha nominován na Českého lva.
Ale hlavně: poznal jsem kapelu v době, kdy k výrazným prvkům patřil saxofon. Pak Jindra Dolanský zmizel a kapela to řešila kytarovými sóly, violoncellem apod. Minulý rok přibyl do kapely trumpetám Adam Tomášek. Když jsem je slyšel v Praze U kaštanu, byly Už jsme tady, totiž Už jsme doma, zase to pravé ořechové, totiž kaštanové.
Už jsme doma hrají v sobotu
11. října od 20h. v Orfeu!
11. října od 20h. v Orfeu!
Když mi v roce 1993 půjčoval Pišos audiokazetu s názvem Hollywood, nevěděl jsem, co to se mnou udělá. Byli jsme pak na UJD v Teplicích v Knaku (Klub nezávislé alternativní kultury), kterej před měsícem znovu otevřeli pod názvem Raketa. Od té doby jsem hltal každou novou nahrávku a ještě víc ty staré, které vyšly, ještě než se kapela proslavila. Byly i adolescentní noce, kdy mě jejich hudba doslova držela při životě. Pojal jsem tehdy hlubokej vztah k textům pana Vaňka, jak zase Mírovi Wankovi říkal Modrák, když hráli v lounský Opeře. Zamiloval jsem se i do jejich dvorního malíře Martina Velíška. Prostě láska jako trám. Když UJD hráli jako první kapela po válce v Jugoslávii v rozbombardovanym Sarajevu, dokonce jsem tam chtěl jet. Dodneška lituju svýho zápecnictví, který nakonec zvítězilo. Když pak moje básničky vyšli po boku Wankových textů v almanachu Od břehů k horám u Votobie, byla to věc.
Vím, že v leckterym americkym Zapadákově jsou známější než v Kadani, jejich cédéčka vycházejí už pravidelně v Polsku, USA a Japonsku, kde na ně bývá vyprodáno. Jen letos už koncertovali v Polsku, Francii a Švýcarsku, do prosince je čeká ještě Holandsko, Belgie, USA a opět Francie. A já věřím, že i v Kadani přijde dost lidí, nejen mých kamarádů (ti by měli dorazit až z Prahy a Loun; tímto jim mávám) a lidí, co je znají, ale že se přijdou podívat i lidé, co jen tuší.
Pro ty, co potřebují slyšet víc, kopíruju promo ze stránek:
Distribuční sítě jako např. RecRec nebo Poseidon mají UJD ve svých katalozích. Internetových odkazů a diskuzí jsou tisíce a to i ve vzdálených zemích jako např. Austrálie a Nový Zéland nebo v Africe. UJD se účastnili a účastní řady významných festivalů, kde přitahují často pozornost prestižních periodik jako tomu bylo např. v Austinu, TX na festivalu SxSW u časopisu Rolling Stone. Velmi kladné kritiky jak na koncerty tak na veškeré své nahrávky získávají po celém světě, od Tokia přes Moskvu a Evropu až po San Francisco. Časopis Option nadšeně ocenil jejich prostorovou knihu, za kterou v Čechách dostali autoři cenu ministerstva kultury "Nejkrásnější kniha roku".
UJD často podnikají exkurze do dalších oblastí. Pravidelně spolupracují např. s Aurelem Klimtem na hudbě k jeho animovaným filmům a k divadlu. Miroslav Wanek byl za hudbu k filmu Fimfárum Jana Wericha nominován na Českého lva.
Ale hlavně: poznal jsem kapelu v době, kdy k výrazným prvkům patřil saxofon. Pak Jindra Dolanský zmizel a kapela to řešila kytarovými sóly, violoncellem apod. Minulý rok přibyl do kapely trumpetám Adam Tomášek. Když jsem je slyšel v Praze U kaštanu, byly Už jsme tady, totiž Už jsme doma, zase to pravé ořechové, totiž kaštanové.
Žádné komentáře:
Okomentovat