5. září 2011

Jak být šťastnější

Vracím se k další před nějakým časem opuštěné knize.

Jean Paul tvrdí, že zná „tři cesty, jak se stát šťastnějším (nikoliv šťastným)“: první cestou je cesta revolučního hrdiny a umělce, jenž se vznáší vysoko ve výšinách, odkud vidí svět (o němž předpokládá, že je nesnesitelný) jako „scvrklou mateřskou školku“, druhou cestou je cesta masy malých lidí a spočívá v tom, že si vážíme malých smyslových radostí víc než velkých; a „konečně třetí cesta“ – tu pokládám za nejtěžší a nejchytřejší“ – vzniká ze střídavého využívání obou předchozích. A pro tuto třetí cestu uvádí Jan Paul (v jehož životě a díle se první dvě cesty nikdy nespojí, nýbrž běží vedle sebe, plné napětí a protikladů) sama sebe jako příklad, neboť „uprostřed tvůrčí práce na tomto lístku je nicméně schopen myslet na to, že až bude lístek hotov, bude připraven i smažený květák a bezinky, které se pro pisatele těchto řádků mezitím dusí na másle“.
Günter de Bruyn: Život Jeana Paula

A nyní se vracím do lednice, kam jsem si dal vychladit kysanou smetanu s nakrájeným banánem, to vše rozmíchané s grankem.

Žádné komentáře: