Další překvapení z rodinné kroniky

Táta hrál na tahací harmoniku. Já jsem se na ní v dětství několik týdnů a možná i měsíců učil, ale když se pod záplavou slz začal rozežírat měch, byl jsem od dalšího (m)učení omilostněn. Na harmoniku hrála taky babička Ludmila, tátova maminka, kterou jsem bohužel nepoznal. Myslel jsem si dosud, že harmoniky byly výsadou otcovské strany mé rodiny. Jaké mě ale čekalo překvapení!

Přivezl jsem si z Loun zajímavé dokumenty o pradědovi námořníkovi. Mezi jinými je to i jeho Arbeitsbuch neboli pracovní knížka. Než totiž praděda začal námořničit, rok a půl pracoval. Knížka byla vydána v Kozlech, které patřily do duchcovského okresu a kde asi zprvu bydlel, ač se narodil v Lenešicích u Loun.

V Lounech si také pradědeček našel první zaměstnání, a to u světoznámého výrobce harmonik Antonína Hlaváčka. Hlaváčkovy helikonky se počátkem 20. století staly známé po celém světě. Byly prodávány do Ruska, Severní Ameriky, Francie, Německa, Rakouska, Uher, Bulharska, Srbska, Slovinska, Chorvatska, Mexika, Brazílie, Argentiny, Austrálie, na Kanárské ostrovy atd. Firma Antonína Hlaváčka vyrobila ročně asi 500-600 nástrojů. V roce 1922 se přestěhovala s celou dílnou i s dvaceti dělníky z Loun do Prahy.

Josef Kulhánek pracoval ve firmě Antonín Hlaváček od 1. října 1909 do 5. listopadu 1910 a ještě první čtvrtletí 1911, pak ale přišel verbíř a děda musel na vojnu. U Antonína Hlaváčka pracoval k úplné spokojenosti, a tak se dá věřit, že mnohé z harmonik lounské provenience v sobě nese i zručnost mého pradědečka, který prošel krátkou praxí i ve Společenstvu truhlářů, sklenářů atd. v Lounech, kterou tehdy vedl Josef Krakeš, t. č. starosta. Jsem hrdý pravnuk.