Dnešní 420. výročí narození J. A. Komenského jsem chtěl oslavit na wikipedii, ale hodnotitelé mého článku měli problém s tím, že jsem čerpal výhradně z česky psaných zdrojů, čímž se schvalovací proces zdržuje, tak snad za pár dní.
Číst Komenského dnes asi napadne málokoho, stal se neživou bustou, ikonou školních chodeb, poskytovatelem jména pro názvy institucí (v jedné z nich jsem učil) a ulic (v jedné z nich bydlím). Měl jsem to štěstí, že jsem už na gymnáziu v nějakém časopise pro učitele z 90. let 19. století objevil na části rozdělené Dvéře jazyků odevřené. Ten jazyk mě zaujal natolik, že jsme si s kamarádem Vítkem objednali všechny tři díly Obecné rozpravy o nápravě věcí lidských – stály 500,-Kč (což v 90. letech bylo o dost víc než dnes) a pamatuju si, že i moji vzdělaní rodičové a prarodičové byli zděšeni, proč si pořizuju knížky, které jsou určeny pro obecní knihovny. Kdybych četl Dvéře pozorněji, musel bych jim dát za pravdu:
S knihami švárně zacházej; jichž nemnoho měj, ale vybrané.
Nač zajisté veliký počet na díly rozdělených knih, jichž rejstříky neb poznamenání sotva přečetl držitel?
(LXIX 739-740)
Bývalí kolegové by měli vědět toto:
Kdo napomínání nedbá, nech je bit. (LXVIII 729)
A pro studenty jsou zase k nezaplacení tyto rady:
Študujícímu při světle sloupek nad lojovou svíčku lépe slouží: jehož k rozsvěcování křesadlo s troudem ať jest tu.
Louč kouří a čadí.
Svícen buď visutý, stinidlo zelené, utěradlo po ruce, jimž utírej, aby knot nezastiňoval: ale je, aby se něco nepošišmalo, v stranu klaď.
(LXIX 743-745)
A pro mě?
Čistý jest, který se hanebnou chlípností nepoškvrňuje; chlipěti zajisté hovadská věc jest.
Však ne cizoložství toliko, krve prznění, násilí dělání, kurvení /smilství/ a scházení neřádná, ale i každá frejířská bujnost, líbání, nýbrž myšlení špinavá a oplzlá nestydatost jsou.
Cizoložník cizího poškvrňuje lože, smilník svého; kuběnář souložnici /kuběnu/ chová: hampejsník po hampejsích chodí; nevětsky /kurvy/ stud svůj všanc sázejí: svodníci /rufiani/ jiné naprzňují.
Pfi, nestydové! Mrzcí a prokletí všickni.
Blázní, kdo nemírně miluje pohlaví druhé.
(LXXXV 825-829)
Má frejířská bujnost už je minulostí, a tak mi zbývá jen omluva těm, jež jsem kdy naprznil.
Na učebnici pro děti, za niž ji Komenský sám považoval a vydával, docela odvážný vokabulář.
Číst Komenského dnes asi napadne málokoho, stal se neživou bustou, ikonou školních chodeb, poskytovatelem jména pro názvy institucí (v jedné z nich jsem učil) a ulic (v jedné z nich bydlím). Měl jsem to štěstí, že jsem už na gymnáziu v nějakém časopise pro učitele z 90. let 19. století objevil na části rozdělené Dvéře jazyků odevřené. Ten jazyk mě zaujal natolik, že jsme si s kamarádem Vítkem objednali všechny tři díly Obecné rozpravy o nápravě věcí lidských – stály 500,-Kč (což v 90. letech bylo o dost víc než dnes) a pamatuju si, že i moji vzdělaní rodičové a prarodičové byli zděšeni, proč si pořizuju knížky, které jsou určeny pro obecní knihovny. Kdybych četl Dvéře pozorněji, musel bych jim dát za pravdu:
S knihami švárně zacházej; jichž nemnoho měj, ale vybrané.
Nač zajisté veliký počet na díly rozdělených knih, jichž rejstříky neb poznamenání sotva přečetl držitel?
(LXIX 739-740)
Bývalí kolegové by měli vědět toto:
Kdo napomínání nedbá, nech je bit. (LXVIII 729)
A pro studenty jsou zase k nezaplacení tyto rady:
Študujícímu při světle sloupek nad lojovou svíčku lépe slouží: jehož k rozsvěcování křesadlo s troudem ať jest tu.
Louč kouří a čadí.
Svícen buď visutý, stinidlo zelené, utěradlo po ruce, jimž utírej, aby knot nezastiňoval: ale je, aby se něco nepošišmalo, v stranu klaď.
(LXIX 743-745)
A pro mě?
Čistý jest, který se hanebnou chlípností nepoškvrňuje; chlipěti zajisté hovadská věc jest.
Však ne cizoložství toliko, krve prznění, násilí dělání, kurvení /smilství/ a scházení neřádná, ale i každá frejířská bujnost, líbání, nýbrž myšlení špinavá a oplzlá nestydatost jsou.
Cizoložník cizího poškvrňuje lože, smilník svého; kuběnář souložnici /kuběnu/ chová: hampejsník po hampejsích chodí; nevětsky /kurvy/ stud svůj všanc sázejí: svodníci /rufiani/ jiné naprzňují.
Pfi, nestydové! Mrzcí a prokletí všickni.
Blázní, kdo nemírně miluje pohlaví druhé.
(LXXXV 825-829)
Má frejířská bujnost už je minulostí, a tak mi zbývá jen omluva těm, jež jsem kdy naprznil.
Na učebnici pro děti, za niž ji Komenský sám považoval a vydával, docela odvážný vokabulář.
Žádné komentáře:
Okomentovat