Už když jsem viděl autora a titul, byl jsem přesvědčen, že se obsah vyrovná nejlepším básním z Květů zla. Charles Baudelaire: Důvěrný deník. Bál jsem se jen trochu překladu. Musím nicméně Jaroslavu Fořtovi vyseknout poklonu, i po těch 55 letech se to čte jako po másle.
Nikdy nereptejž na přírodu na velikolepou, a přisoudila-li Ti milku chudých ňader, nuže rci: „Mám já to medle milouše - bokatého!“ a odeber se do chrámu poděkovati bohům!
Ba i škaredosti se nauč v svůj prospěch využít! ... Dejme tomu, že Tvá milá rozmilá stůně. Její krása je ta tam pod ohyzdnými strupy neštovic – jak ta zeleň pod ledovým příkrovem zimy... Rozrušen jsa ještě úzkostmi a střídavým průběhem nemoci, díváš se smutně na neodstranitelná stigmata na těle zotavující se milé; vtom Ti zazní v uších morendo písně, již vyluzuje šílený smyčec Paganiniho - a líbezná ta píseň promlouvá k Tobě o Tobě, jako by vyzpívávala celou báseň Tvého srdce, báseň o ztracených nadějích. – Od té doby stopy po neštovicích stanou se součástí Tvého štěstí a při pohledu na ně vždy budeš slýchati tajemnou nyvou píseň Paganiniho. Jsi-li jedním z citlivých těch tvorů však, jimž jest krása příslibem štěstí, zůstanou pro Tebe stopy nemoci předmětem nejen tiché lásky, nýbrž i smyslné rozkoše. Milovati nehezké ženy nutká hlavně myšlenková asociace: neboť hrozí Ti věru nebezpečí, že - zradí-li Tě militka neštovicemi poznamenaná - budeš moci utěšiti se leda s ženou s dulíčky po neštovicích.
...
V den, kdy pozorují, že žena, již milovali, je hloupá, rudnou někteří muži. Jsou to ješitní oslové, kteří by měli žrát nejšpinavější bodláčí na světě nebo důkazy přízně „dámy dělající do literatury“. Hloupost bývá zhusta okrasou krásy; propůjčuje zrakům onu zasmušilou průzračnost černavých jezer a onen pokoj a klid tropických moří, jako olejem pokrytých. Hloupost vždycky uchovává krásu – oddaluje vrásky; je to božský kosmetický prostředek, jenž naše zbožňované chrání před uštknutím, které má myšlení pouze pro nás - vědátory jedny vědátorské...
Žádné komentáře:
Okomentovat