Mrňoukavá kolečka

Dnes byla v kostele Julinka tak hodná, že si za to zaslouží básničku. Slovo jsme spolu strávili pod kůrem, oběť pak nahoře na kůru, kde Julinka nemohla spustit oči z Irenky varhanice. Čtení z epištoly bylo dnes z Jana: „Boha nikdo nikdy nespatřil. Když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás a jeho láska je v nás přivedena k dokonalosti.“ Kázání bylo o modlitbě, zejména o té tiché. Po mši jsme byli ještě na farní snídani ve velmi milé společnosti. Pan farář snědl jen rychle stoje chléb se sýrem a mastil na mši do Mašťova. Stihnul ale připomenout tu krásnou shodu, že přijal kněžské svěcení 26. června v neděli, tedy ve stejný Boží den, v němž se Julinka o pár desítek let později narodila. Dostala požehnání, načež usnula jako špalek.

Už v sobotu jsem Julince zpíval písničky z Plickova Českého roku. Těm, kterým chyběl nápěv, jsem ho jednoduše dodal. Jedné říkance jsem dotvořil i text, a protože se točí kolem fary, zvěčním ho tu pro Julinku na památku dnešního dne. Na artbohemia.cz k ní dokonce draží Ladovu ilustraci.

Když jsem jel okolo fary,
kolečka mně mrňoukaly.
Pan farář se z okna kouká:
„Co ti to tam tak mrňouká?“
„Kolečkům mým něco schází,
chtěly by víc kolomazi.“
„Kolomaz tu nemám.“ „Škoda.“
„Co takhle svěcená voda?“
Pan farář žerty si tropí,
kolečka kropenkou kropí,
potom je promaže křižmem:
„Pokračuj v pohybu svižném!“

Noty neumím, ale našel jsem nějaké demo softwaru na notový zápis a takhle nějak by to mohlo vypadat.