Téměř každý rok jsem tu připomněl Bloomsday. Dnes jsem jej připomněl na sedmi svatbách, které v Kadani proběhly. Poslední kapitola a její poslední slova se přímo nabízela. Na ledvinky už jsem zapomněl. A s využitím XIII. básně z Komorní hudby jsem projev před oficiální částí zakončil těmito verši:
„Ó Větře, spěchej za mou milou,
nečekej, až se rozední,
a do ouška jí vší svou silou
zazpívej píseň svatební.
Leť přes moře a oceány,
přes pouště, lesy, přes města
až k loži pohádkové dámy,
z níž stane se má nevěsta.“
Vítr svůj úkol splnil směle,
zazpíval píseň dojemnou,
a tak teď ti dva oněměle
stojí tu spolu přede mnou
a čekají, až já se zhostím
úkolu, jenž mi úřad dal,
tak prosím nyní vstaňte, hosti,
budeme pokračovat dál…
Žádné komentáře:
Okomentovat