Dneska dávají ve dvě na Vltavě dramatizaci Kafkova Zámku. Včera jsem si četl o Kunderově eseji s názvem Kastrující stín svatého Garty. Kundera v něm kritizuje Brodovu interpretaci Kafkova díla a především života, což je zajímavé už z toho důvodu, že když jsem o Vánocích četl jeho esej Můj Janáček, je tam Max Brod vyzdvihován jako zachránce Janáčkova díla. Na první pohled se tedy zdá, že Kundera je ve svém hodnocení vývoje románu a umění vůbec nadmíru objektivní, a já to nebudu ani vyvracet ani stvrzovat, tak daleko moje znalosti nesahají, jen jsem zvyklý i u autorit pochybovat. Kundera kritizuje Broda za stylizaci jeho vztahu ke Kafkovi v románu Čarovná říše lásky, kde z Kafky alias Garty udělal démonického světce. Navíc z Kafkova deníku vyškrtl větu „Šel jsem kolem bordelu jako kolem milenčina domu“, která ze světce dělá normálního smrtelníka. Na to, že Kafka chtěl, aby jeho dílo bylo spáleno, to na zřejmě prudérního Broda zas až taková cenzura nebyla:-)
Dočetl jsem Zámek vždycky pouze pár stránek za barovou scénu mezi Josefem K. a Frídou, kteří opustí svou minulost, aby se po pár minutách svého vztahu spolu vyspali a strávili v objetí celou noc v loužičkách piva, a tak není divu, že to je to hlavní, co mi z Kafky sedí v paměti. Těším se, jak to bude zpracováno rozhlasově, a taky na to, že se dozvím, jak to bylo dál. Josefa K. hraje Vladimír Dlouhý a Frídu Vilma Cibulková, mezi dalšími účinkujícími jsou Taťána Medvecká, Pavel Landovksý, Jan Hartl, Jiří Lábus, Tomáš Töpfer, Arnošt Goldflam, Simona Stašová nebo Václav Vydra. V takové sestavě to vypadá na kvalitní podání, tedy pokud máte čas, nenechejte si ujít.
Na závěr slovo scénáristy Jana Vedrala: „Rozeznal jsem v Kafkově románu rozhlasovou komedii, i proto je inscenace hojně obsazena komiky. Zaslechl jsem smích Franze Kafky, který ještě dnes doznívá v znovu oživených hospůdkách a kavárnách kolem Staroměstského náměstí v Praze, kam chodil na pivo. Není to český smích odpouštějící, útěšný a laskavý. Kafka byl občan Československa, nesmál se ale česky a smál se nebezpečně vizionářsky, ne jaksi bezpečně až tomu, co už nějak dopadlo. Potřebujeme ještě i po dvou totalitách Kafkův německo židovský smích překládat?“
Přípis po poslechu rozhlasové dramatizace:
Chyba lávky, zvučná jména nejsou zárukou kvality. Přesvědčil jsem se už minulý týden při poslechu Školy pomluv, která vypadala jako když ten text herci viděli poprvé a dostali jasný příkaz - číst tak rychle, aby se vešli do 88 minut. Dnešní inscenace byla rovněž šílená. Vladimír Dlouhý, vypravěč a dětský hlas v hospodě byli naprosto nevhodně vybraní, neříkám, že jsem čekal mystickou atmosféru, ale atmosféru, kterou tomu dal dramaturg, tu jsem opravdu nečekal. Jiří Lábus byl nahráván jako dvojhlas obou pomocníků zeměměřiče K., za což se jistě režisér plácá po rameni, co že ho to nenapadlo za geniální nápad, ale jestli jste to slyšeli, bylo to asi to nejubožejší na celé hře. Už druhý týden po sobě jsem slyšel amatérské zpracování nehodné poslechu (tak maximálně kromě Vilmy Cibulkové a Táni Medvecké). Doufám, že Vltava nebude v tomhle trendu pokračovat. A ještě jedna věc k obsahu: moc se nedivím, že jsem knížku vždycky odložil za tou erotickou scénou, není to prostě můj šálek "kafky".
Dočetl jsem Zámek vždycky pouze pár stránek za barovou scénu mezi Josefem K. a Frídou, kteří opustí svou minulost, aby se po pár minutách svého vztahu spolu vyspali a strávili v objetí celou noc v loužičkách piva, a tak není divu, že to je to hlavní, co mi z Kafky sedí v paměti. Těším se, jak to bude zpracováno rozhlasově, a taky na to, že se dozvím, jak to bylo dál. Josefa K. hraje Vladimír Dlouhý a Frídu Vilma Cibulková, mezi dalšími účinkujícími jsou Taťána Medvecká, Pavel Landovksý, Jan Hartl, Jiří Lábus, Tomáš Töpfer, Arnošt Goldflam, Simona Stašová nebo Václav Vydra. V takové sestavě to vypadá na kvalitní podání, tedy pokud máte čas, nenechejte si ujít.
Na závěr slovo scénáristy Jana Vedrala: „Rozeznal jsem v Kafkově románu rozhlasovou komedii, i proto je inscenace hojně obsazena komiky. Zaslechl jsem smích Franze Kafky, který ještě dnes doznívá v znovu oživených hospůdkách a kavárnách kolem Staroměstského náměstí v Praze, kam chodil na pivo. Není to český smích odpouštějící, útěšný a laskavý. Kafka byl občan Československa, nesmál se ale česky a smál se nebezpečně vizionářsky, ne jaksi bezpečně až tomu, co už nějak dopadlo. Potřebujeme ještě i po dvou totalitách Kafkův německo židovský smích překládat?“
Přípis po poslechu rozhlasové dramatizace:
Chyba lávky, zvučná jména nejsou zárukou kvality. Přesvědčil jsem se už minulý týden při poslechu Školy pomluv, která vypadala jako když ten text herci viděli poprvé a dostali jasný příkaz - číst tak rychle, aby se vešli do 88 minut. Dnešní inscenace byla rovněž šílená. Vladimír Dlouhý, vypravěč a dětský hlas v hospodě byli naprosto nevhodně vybraní, neříkám, že jsem čekal mystickou atmosféru, ale atmosféru, kterou tomu dal dramaturg, tu jsem opravdu nečekal. Jiří Lábus byl nahráván jako dvojhlas obou pomocníků zeměměřiče K., za což se jistě režisér plácá po rameni, co že ho to nenapadlo za geniální nápad, ale jestli jste to slyšeli, bylo to asi to nejubožejší na celé hře. Už druhý týden po sobě jsem slyšel amatérské zpracování nehodné poslechu (tak maximálně kromě Vilmy Cibulkové a Táni Medvecké). Doufám, že Vltava nebude v tomhle trendu pokračovat. A ještě jedna věc k obsahu: moc se nedivím, že jsem knížku vždycky odložil za tou erotickou scénou, není to prostě můj šálek "kafky".
Žádné komentáře:
Okomentovat