Ať kouzelnická hůlka v tichu promění tě
mávnutím do prázdna tvých stínů za závěsem
tak, abys pochopil, že jako malé dítě
měl jsi tak blízko ke všem obyčejným věcem.
Ať mávne podruhé a ze života tvého
stane se nevěsta, která je milována,
protože zář lásky – citu tak andělského –
tvou pokorou jí byla cele odevzdána.
Nechť mávne potřetí a dá ti na vědomí,
že dary dostáváš a dary se zas ztratí,
a tak nic nezkresluj a než se kouzlo zlomí,
služ pravdě oddaně a odevzdej, co dá ti.
/Muzot. únor 1924, ze sbírky Die Gedichte 1922 - 1926, originál zde/
