Faust z rubu na líc

Inspirován Camusem, sáhl jsem po Goethově Faustovi a přečetl si Prolog v nebi, kde je první Mefistotelova replika. Když si ji přečtete, od Camusova ďábla ve sportovním obleku s anglickou cigaretou se moc neliší, pod falešným patosem se dle mého skrývá celkem slušná satira. Nemám jiný překlad než ten od Otokara Fischera z roku 1928:

Poté co před Hospodinem promluví tři archandělé, spustí Mefistoteles:

Když se zas jednou, pane, zjevuješ
a ptáš se, jak se všemu u nás daří,
mne mezi čeledí zde vidíš též,
jaks dříve rád mne vídal před tvou tváří.
Nepotrpím si na orace,
i kdybych se tu terčem vtipů stal;
věř, kdybys nebyl odvyk si už smát se,
můj pathos by tě jistě rozesmál.
Já nedbám světů, ani sfér, jež krouží.
Já vidím jenom, jak se lidé souží.
Pámbiček světa ten se hrubě nemění,
je originální jak za dvů stvoření.
On by si líp žil o poznání,
jen nemít od tebe nebeské záře zdání;
rozumem zve ji, což mu znamená,
že smí být zvěrštější než zvířena.
Ráčíš-li dovolit - jak pak bych měl mu říkat? -
je jako jedna z nohatých těch cikád,
co létají a hopkují
a pak tu svou si v trávě notují;
a kdyby jen to byla vždycky tráva!
Kdejaký neřád, hned to očmuchává.

Ten text se mi moc líbí a rád bych se pokusil o vlastní překlad, tak mi držte palce...

...