Sen

Poslední dobou si pamatuju sny. Začal jsem si psát i malé záznamy, zatím jen heslovité. A začal jsem číst záznamy cizích snů. Některé mě docela i blíže seznámili se svými autory, od nichž jsem toho zatím moc jiného nepřečetl. Jeden z nich je Graham Greene; krom eseje Paradox křesťanství a knížky Monsignore Quijote, s níž jsem se seznámil díky Miroslavu Částkovi, jsem od Greena nic nečetl (a že je na výběr!). Až teď: Můj svět - Deník snů.

Co by asi řekl Sigmund Freud tomuhle Greeneově snu? A co by řekl tomu, že ho zde přepisuju?

V červenci 1965 jsem strávil jeden smutný letní večer. Byl jsem zasnouben s dívkou, ale její matka mě nesnášela a přála si, aby celá záležitost skončila. Přetažené nervy způsobily, že mezi mnou a dívkou došlo k hádce a své k tomu přidala dívka a její hrdost. Já jsem pak hádku vyhnal do krajnosti, takže se dívka se mnou rozešla a já jsme rozchod přijal. Matka to vyslechla s uspokojením a pak dceru odvedla nahoru do ložnice.

Byl jsem smutný, cítil jsem se vinen a věděl jsem, že mi úleva z tohoto konečného řešení dlouho nepotrvá. V domě probíhal večírek a matka se znovu objevila v náručí s dcerou, která vypadala malinká,schoulená, jako by měla každou chvilku zvracet. Matka se na mě obrátila, abych něco našel, a já přinesl vázu, do které se dívka vyzvracela. Pociťoval jsem lítost i vinu a také lásku, a poprvé jsem si uvědomil, jak velmi mě miluje a co ztrácím.

Mezi hosty byl i Henry Moore, a když jsem odcházel z místnosti, omlouval jsem se mu, že jsem ho dřív nepoznal, protože jsem byl zaneprázdněn hádkou. Opustil jsem dům a šel jsem se projít s dívčiným bratrem. Choval k nám oběma sympatie. Potkali jsme jejich otce, kterého jsem měl vždycky rád. Řekl jsem mu: „Přece nejsem takovej zatracenej mizera, že ne?“ Usmál se, aby mě ujistil, že nejsem.

Když jsem se vrátil do domu, dívka tam zase byla a všechno bylo mezi námi opět v pořádku.

mljt