V posledním románu Josepha Hellera jsem se dočetl, že „je lépe rozsvítit svíčku než nadávat na tmu“ (ani Heller si nebyl jistý, zda to poprvé prohlásila Eleonor Rooseveltová či jenom opakovala staré přísloví, což je pravděpodobnější). Nějak jsem poslední dobou přesycen světlem tak, že se mi chce naopak nadávat na světlo. Když totiž pod různými zářivkami, lampami, ohňostroji či neonovými nápisy rozsvítíte svíčku, nic se nestane. Jak rád vzpomínám na výpadky elektřiny, které v dětství proměnily můj svět v opuštěný ostrov a mě v Robinsona. Myslím, že je občas třeba aspoň v sobě vyhodit pojistky (dřív než dojde ke zkratu), aby člověk uviděl plamínek, který ho někam může dovést. Děkuji za každý kousek tmy a za ten plamínek naděje, který se v ní tetelí.
mljt
Žádné komentáře:
Okomentovat