Vězte, že jste dítkami Bohyně lásky – Přírody – která snad činí jedinou chybu, že dává život theoretickým mravokárcům.
Tuhle knížku jsem si koupil jen kvůli autorovu jménu. Beru zpět: Petr Kohout zrovna nezní libozvučně, a protože pro hermetika je takové jméno přímo vražda, dal si čarodějný pseudonym: Pierre de Lasenic. A právě kvůli tomu, že mi občas chodí zásilky na jméno Lásenický a Word dokonce mé příjmení automaticky změní v tento láskyplný tvar, říkal jsem si, že moje podlaha v ložnici, která mi nyní slouží jako knihovna, ještě tento útlý svazek unese. Přečetl jsem jej u večeře a krom úvodu a závěrečných aforismů, které ovšem nejsou z dílny autora a ten je považuje za profánní, mě zaujal už jen příběh fryžské dvojice Attis a Kybelé, na níž se dá postavit celá filosofie viny a odpuštění.
Z profánních aforismů vybírám:
Nevysvětlitelným omylem „miluji vás“ značí dnes „chci vás bezpodmínečně jen pro sebe“; a to jest kořen veškeré žárlivosti, která stála již tolik životů, ideálů a štěstí.
Muž, který omezuje volnost své milenky nebo ženy jakýmkoli zákazem, zvoní předem umíráčkem své „věčné lásce“, která nebyla ani tak silnou, aby se dovedla přenést přes hranice osobního egoismu.
Doktor Stekel píše ve svém článku o pomyslném světě: „Kniha, již čte muž sám, které jenom sám rozumí a již sám zažívá, může se státi ženě nebezpečnější než svody milenky“; znal jsem kdysi manžele, kteří zarputile věřili, že jsou znovuvtěleným faraonským párem ze Starého Egypta. A ještě po dvacetiletém manželství, když „královna“ přinášela svému choti ranní kávu do jeho enigmatickými hieroglyfy popsané postele, zdvihnuvši obřadně svoji volnou ruku, neopomenula nikdy provolati pathetickým tónem staroegyptský ceremoniální obřad králů: „Krev, síla, ó, Farao!“ A „farao“ měl krve a síly vskutku nadbytek, což se svolením své choti mnohdy dovedl úspěšně dokázati i mimo své hmotné restringované království. Neboť abyste věděli, v Egyptě bylo toto docela morální, a král míval i manželky tak zvané „vedlejší“. – Kde kdo pokrčoval s úsměškem rameny nad tímto bláznivým párkem; ale já jsem se nesmál, neboť bylo mnoho zdravé filosofie v jejich spojení, - byli opravdovými manžely nejen zde na zemi, ale i v říši svých ilusí, a často kladl jsem si otázku, není-li lepší býti zde šťastným bláznem, než rezignovaným filosofem, těžce dýchajícím v úzkém, zlaceném rámu organisovaného sobectví, které se nazývá civilisací dvacátého věku…
Tuhle knížku jsem si koupil jen kvůli autorovu jménu. Beru zpět: Petr Kohout zrovna nezní libozvučně, a protože pro hermetika je takové jméno přímo vražda, dal si čarodějný pseudonym: Pierre de Lasenic. A právě kvůli tomu, že mi občas chodí zásilky na jméno Lásenický a Word dokonce mé příjmení automaticky změní v tento láskyplný tvar, říkal jsem si, že moje podlaha v ložnici, která mi nyní slouží jako knihovna, ještě tento útlý svazek unese. Přečetl jsem jej u večeře a krom úvodu a závěrečných aforismů, které ovšem nejsou z dílny autora a ten je považuje za profánní, mě zaujal už jen příběh fryžské dvojice Attis a Kybelé, na níž se dá postavit celá filosofie viny a odpuštění.
Z profánních aforismů vybírám:
Nevysvětlitelným omylem „miluji vás“ značí dnes „chci vás bezpodmínečně jen pro sebe“; a to jest kořen veškeré žárlivosti, která stála již tolik životů, ideálů a štěstí.
Muž, který omezuje volnost své milenky nebo ženy jakýmkoli zákazem, zvoní předem umíráčkem své „věčné lásce“, která nebyla ani tak silnou, aby se dovedla přenést přes hranice osobního egoismu.
Doktor Stekel píše ve svém článku o pomyslném světě: „Kniha, již čte muž sám, které jenom sám rozumí a již sám zažívá, může se státi ženě nebezpečnější než svody milenky“; znal jsem kdysi manžele, kteří zarputile věřili, že jsou znovuvtěleným faraonským párem ze Starého Egypta. A ještě po dvacetiletém manželství, když „královna“ přinášela svému choti ranní kávu do jeho enigmatickými hieroglyfy popsané postele, zdvihnuvši obřadně svoji volnou ruku, neopomenula nikdy provolati pathetickým tónem staroegyptský ceremoniální obřad králů: „Krev, síla, ó, Farao!“ A „farao“ měl krve a síly vskutku nadbytek, což se svolením své choti mnohdy dovedl úspěšně dokázati i mimo své hmotné restringované království. Neboť abyste věděli, v Egyptě bylo toto docela morální, a král míval i manželky tak zvané „vedlejší“. – Kde kdo pokrčoval s úsměškem rameny nad tímto bláznivým párkem; ale já jsem se nesmál, neboť bylo mnoho zdravé filosofie v jejich spojení, - byli opravdovými manžely nejen zde na zemi, ale i v říši svých ilusí, a často kladl jsem si otázku, není-li lepší býti zde šťastným bláznem, než rezignovaným filosofem, těžce dýchajícím v úzkém, zlaceném rámu organisovaného sobectví, které se nazývá civilisací dvacátého věku…
Žádné komentáře:
Okomentovat