Vzpomínka na Bergmana

Jak asi vypadám, když mě někdo vidí chodit po ulicích? Povídám si pro sebe jako Evangelos s trojí tváří? Skřípu zubama jako on (a Špína po nocích)? Jestli skřípu, tak jen proto, že v sobě nemám Ibalgin, nenapařuju si hubu a nedesinfikuju si ji Corsodylem? A to povídání pro sebe se omezuje jen na pár výrazů, které si trousil Alexandr, když kráčel za rakví Oskara Ekdahla, co krok to slovo: „Hovno – prdel – sračka – chcanky – hajzl – kurva – čurák – kunda –“, když jsem to poprvé slyšel křičet toho malého kluka v Lounech na divadle, věděl jsem, co to je. Fanny mu pevně stiskla ruku, Alexandr otočil hlavu a vážně na ni pohlédl. Bleskurychle se na něj usmála…

mljt