Kubovi k svátku (Kubo, je to překlad, takže podobnost té Rebeky s tvojí sestřičkou je čistě náhodná, originál najdeš zde, s obrázkama tady, anglicky už něco umíš, se zbytkem ti pomůže mamča; jinak ti ještě prozradím autora, je jím ve Francii narozenej Angličan Hilaire Belloc a tuhle básničku napsal před více než sto lety)
Není to hezké, dítě, věř mi
když malé děvče mlátí dveřmi.
Když přejdeš sedmery řeky a hory
dojdeš až do čtvrti Plzeň Bory
a tam se vypráví o jedné dceři,
jež měla moc ráda mlácení dveří.
Třískala s nimi, kde jen mohla
každý se třásl, když se pohla,
a nejvíc ze všech maminka.
Všichni jí říkali Bibinka,
nebyla zlá, spíš zdivočelá.
Když třískla dveřmi, zem se chvěla.
Jednou vší silou dveřmi práskla,
polička nad nimi v půli praskla
a z té poličky spadla bysta
prudce a přímo na ta místa,
kde měla Bibinka zrovna hlavu –
sesunula se na podlahu.
Kněz kázal nad hrobem o dívčích ctnostech,
o krásách života a o radostech,
promluvil také o neřesti
která se mezi dětmi pěstí,
a nakonec o tom, jak končí tací,
co třískají dveřmi pro legraci.
Všechny děti, zblízka, zdáli,
napjatě kněze poslouchaly
a jak tak nad tou rakví stály,
upsaly by se krví svou:
– co jen se dveřmi natřískaly –
Ode dneška si netřísknou!
Varovné příběhy pro děti, 1907
Žádné komentáře:
Okomentovat