Maurice Ravel se stal mým oblíbeným skladatelem na univerzitě, protože jsem kvůli referátu musel naposlouchat trochu jeho hudby. Ano, referáty často mohou za to, že si něco oblíbíme, protože referát je taky tak trochu obhajoba, že jsme při výběru tématu byli svéprávní a svobodní, ačkoli tomu často bývá naopak. A taky o tématech svých referátů pak víme o něco víc než o ostatních věcech v tom kterém soudku a můžeme tedy objevit to, co je jiným zatajeno. Vzpomínám si, že moje zásadní referáty byly o R. M. Rilkem, Carson McCullersové, Pythagorovi, Husových odpůrcích a Maurice Ravelovi.
Tedy díky referátu jsem včera na poslední hodině mohl překvapit Mika, který by měl příští rok vydat k 50. výročí smrti Bohuslava Martinů knihu o jeho symfoniích v angličtině a v naší skupině platí za odborníka na vážnou hudbu. Wolfgang vyprávěl o svém tatínkovi, že má rád hodiny a má jich plný celý byt, takže to u nich doma všude tiká. A já jsem si vzpomněl, že Maurice Ravel byl posedlý hodinami a mechanickými hračkami a měl jich ve své vile a na zahradě taky přehršel. To ani Mike nevěděl! Zato ale znal tu historku o tom, jak při premiéře Bolera jedna žena v hledišti vstala a s výkřikem „To je šílenec“ vyběhla ze sálu. Ravel pak prý prohlásil, že ona jediná tu skladbu pochopila.
Mike mi minulý rok koupil cédéčko Lil´ Beethoven od americké skupiny Sparks. Je to jeho oblíbená kapela a letos byl na několika z jednadvaceti koncertů, které proběhly v Londýně, kdy na každém z nich představili jedno ze svých dvaceti starých cédeček a odpremiérovali nové, které jsem včera díky Mikovu diskmanu také slyšel (vlastně je pár dní už i na youtubku, zvláště u Good Morning je jasná vazba k pět let starému cédéčku, které mám doma). Jejich hudba se nezapře, mají takové zvláštní přechody a rytmiku. A když si připomenete Bolero a pak si poslechnete písničku My baby´s taking me home, pochopíte, že bratři Maelové jsou taky šílenci. Rád bych je dostal do Orfea, Mike mi říkal, že by to snad i šlo, ale byl by to opravdový oříšek pro popelku. Tady je svrchu jmenovaná písnička tak, jak ji zahráli před časem ve Stockholmu. A název v titulku jsem si změnil tak, že platí pro mě, jelikož mě dneska Věruška (pro jejíž rytmem protřelá ouška jsou Sparks přeci jen trochu moc, i když asi ty z 80. a 90. let by zvládla, to je vyloženě diskoška) odvezla domů a ještě se odjela sbalit na naši dobrodružnou cestu. A kdybyste chtěli vědět, jak může tak hezká dívka, jako je Věruška, chodit s takovou obludou, jako jsem já, Sparks vám odpovědí svou písní Ugly Guys and Beautiful Girls (rovněž ze Stockholmu). Ale stejně nejkrásnější jsou bratři Maeové v klipech z let, kdy jsem byl novorozeně.
Tedy díky referátu jsem včera na poslední hodině mohl překvapit Mika, který by měl příští rok vydat k 50. výročí smrti Bohuslava Martinů knihu o jeho symfoniích v angličtině a v naší skupině platí za odborníka na vážnou hudbu. Wolfgang vyprávěl o svém tatínkovi, že má rád hodiny a má jich plný celý byt, takže to u nich doma všude tiká. A já jsem si vzpomněl, že Maurice Ravel byl posedlý hodinami a mechanickými hračkami a měl jich ve své vile a na zahradě taky přehršel. To ani Mike nevěděl! Zato ale znal tu historku o tom, jak při premiéře Bolera jedna žena v hledišti vstala a s výkřikem „To je šílenec“ vyběhla ze sálu. Ravel pak prý prohlásil, že ona jediná tu skladbu pochopila.
Mike mi minulý rok koupil cédéčko Lil´ Beethoven od americké skupiny Sparks. Je to jeho oblíbená kapela a letos byl na několika z jednadvaceti koncertů, které proběhly v Londýně, kdy na každém z nich představili jedno ze svých dvaceti starých cédeček a odpremiérovali nové, které jsem včera díky Mikovu diskmanu také slyšel (vlastně je pár dní už i na youtubku, zvláště u Good Morning je jasná vazba k pět let starému cédéčku, které mám doma). Jejich hudba se nezapře, mají takové zvláštní přechody a rytmiku. A když si připomenete Bolero a pak si poslechnete písničku My baby´s taking me home, pochopíte, že bratři Maelové jsou taky šílenci. Rád bych je dostal do Orfea, Mike mi říkal, že by to snad i šlo, ale byl by to opravdový oříšek pro popelku. Tady je svrchu jmenovaná písnička tak, jak ji zahráli před časem ve Stockholmu. A název v titulku jsem si změnil tak, že platí pro mě, jelikož mě dneska Věruška (pro jejíž rytmem protřelá ouška jsou Sparks přeci jen trochu moc, i když asi ty z 80. a 90. let by zvládla, to je vyloženě diskoška) odvezla domů a ještě se odjela sbalit na naši dobrodružnou cestu. A kdybyste chtěli vědět, jak může tak hezká dívka, jako je Věruška, chodit s takovou obludou, jako jsem já, Sparks vám odpovědí svou písní Ugly Guys and Beautiful Girls (rovněž ze Stockholmu). Ale stejně nejkrásnější jsou bratři Maeové v klipech z let, kdy jsem byl novorozeně.
Žádné komentáře:
Okomentovat