Jednoho podvečera roku 1352 šly dvě děti městem Sienou – šestiletá holčička a o dva roky starší chlapec: Kateřina Benincasová a její bratr Stefano byli na cestě domů, do uličky Via dei Tintori. Vraceli se z návštěvy u provdané sestry Bonaventury, jež bydli1a na druhém konci města, na návrší poblíž svatého Ansana...
A v podvečer jednoho dne roku 1912 kráčím já, cizinec, městem Sienou, pátraje – pokud lze – po stopě těchto dvou dětí, přes niž se převali1a lavina více než půl šesta staletí. Ona podvečerní cesta dvou dětí Sienou, od staré věže, v níž podle pověsti seděl uvězněn apoštol a mučedník, svatý Ansano, k domovu poblíž pověstné studny Fontebranda, měla obzvláštní význam pro maličkou Kateřinu Benincasovou, poněvadž na ní zažila cosi, co bylo rozhodující pro celý její život, hned od dětství, kdy v dětských střevíčcích cupitala po sienských ulicích, až do dne, kdy se ve věku třiatřiceti let rozžehnala s životem, podlehnuvši drtivé síle církevních starostí, jež nesla na svých bedrech...
A v podvečer jednoho dne roku 1912 kráčím já, cizinec, městem Sienou, pátraje – pokud lze – po stopě těchto dvou dětí, přes niž se převali1a lavina více než půl šesta staletí. Ona podvečerní cesta dvou dětí Sienou, od staré věže, v níž podle pověsti seděl uvězněn apoštol a mučedník, svatý Ansano, k domovu poblíž pověstné studny Fontebranda, měla obzvláštní význam pro maličkou Kateřinu Benincasovou, poněvadž na ní zažila cosi, co bylo rozhodující pro celý její život, hned od dětství, kdy v dětských střevíčcích cupitala po sienských ulicích, až do dne, kdy se ve věku třiatřiceti let rozžehnala s životem, podlehnuvši drtivé síle církevních starostí, jež nesla na svých bedrech...
Johannes Jörgensen: Svatá Kateřina Sienská
Jedno podzimní, ale toskánsky teplé odpoledne roku 2008 jsme s Věruškou kráčeli ruku v ruce ke svatyni sv. Kateřiny, k jejímu rodnému domečku, a odtud dále ke kostelu svatého Dominika, nad nímž se jí právě při popisované cestě domů jako šestiletému děvčátku zjevil Kristus se třemi apoštoly. Že se jí zjevil s papežskou tiárou a v nádheře římského pontifikátu, to už lze přičítat její středověké obrazotvornosti. Její život už tolik netáhne. Žádný nevěřící se do Sieny nejezdí zamyslet nad svým životem, už není ani třeba chtít podřezávat krky celé té kněžské smečce, církev je v Itálii mrtvá stejně jako u nás. Jen tam má vyšňořenější pohřeb. Byli jsme tam sami. Nepřišli jsme se zamyslet, byli jsme turisté na poznávacím zájezdu, který jsem jen shodou životních náhod průvodcoval. Prohlíželi jsme si obrazy v kapli sv. Kateřiny, vedle v krámku jsme si koupili pohlednice Sieny a na chvíli jsme si šli sednout do kostela sv. Kříže, kde se s námi před krucifixem z 12. století modlila jakási žena. Teprve dnes mi dochází, že to byla sv. Kateřina.
Svatý Dominik, kam se Kateřina uchylovala přes protesty svých rodičů, je obrovský gotický prostor. Uvnitř je kaplička s lebkou sv. Kateřiny, kterou Sienští ukradli v Římě po její smrti. V pytli, v němž jí vynášeli z kostela, kde bylo vystaveno její tělo, strážníci při kontrole našli jen okvětní lístky růže, ovšem to byl zázračný podvůdek, kterého se světice dopustila, jen aby její město mělo její vzácný ostatek. Když jsme stáli v tom velechrámu téměř bez výzdoby, tu hlavu si zrovna fotografovali tři japonské jeptišky. Pak se kostelem prohnaly dvě výpravy amerických turistů, s nimiž jsme se míjeli na veřejných záchodcích.
Svatý Dominik, kam se Kateřina uchylovala přes protesty svých rodičů, je obrovský gotický prostor. Uvnitř je kaplička s lebkou sv. Kateřiny, kterou Sienští ukradli v Římě po její smrti. V pytli, v němž jí vynášeli z kostela, kde bylo vystaveno její tělo, strážníci při kontrole našli jen okvětní lístky růže, ovšem to byl zázračný podvůdek, kterého se světice dopustila, jen aby její město mělo její vzácný ostatek. Když jsme stáli v tom velechrámu téměř bez výzdoby, tu hlavu si zrovna fotografovali tři japonské jeptišky. Pak se kostelem prohnaly dvě výpravy amerických turistů, s nimiž jsme se míjeli na veřejných záchodcích.
Sv. Kateřina stála u bývalého vstupu do kostela sama, osiřelé děcko z pětadvaceti sourozenců. Osiřelá světice uprostřed přelidněného světa.
Od svatého Dominika je krásný výhled na město, o kterém tu ještě něco napíšu, protože nás s Věruškou uchvátilo nejvíc z celého Toskánska. Tedy spolu se San Gimignanem a Monteriggioni.
Chtěl bych na závěr sv. Kateřině poděkovat za tuhle zázračnou fotografii, tu hvězdu jsem při její pořízení neviděl, to mohu odpřísáhnout…
Modlit se v turistických chrámech už mě přešlo, ale nepomodlit se v Itálii by byl taky hřích. A tak jsem si střihnul Otčenáš a Zdrávas v takovém malém kostelíku v Monteriggioni.
A teď se modlím k dvojčeti sv. Kateřiny, které zemřelo hned při porodu, a které, protože je dneska Všech svatých, má dnes taky svátek. Modlím se, abych po volejbale, kdy mám téměř paralyzovanou kostru, přežil polku a valčík na prodloužený. Ale nejen za to.
A teď se modlím k dvojčeti sv. Kateřiny, které zemřelo hned při porodu, a které, protože je dneska Všech svatých, má dnes taky svátek. Modlím se, abych po volejbale, kdy mám téměř paralyzovanou kostru, přežil polku a valčík na prodloužený. Ale nejen za to.
Žádné komentáře:
Okomentovat