Česká křídla nad Sionem

Dneska jsem asi po čtvrt roce zapnul televizi. A bylo to přesně to, co mi dlouho chybělo. Kolik krásnejch dokumentů jsem viděl s dědou v Lounech, když jsem studoval na gymplu. Úplně jsem zapomněl, že existujou. Při takový příležitosti by se měly Ordinace a Křehký vztahy zakázat, aby se lidi koukali na minulost svojí země. Správně tam ale řekl reportér, že ti osmdesátiletí pamětníci vůbec nepřekypovali touhou být zajímaví a sdělovat svoje osudy někam do televize. A byly to osudy, který by deset z deseti dnešních diváků nejen nevydrželi, ale ani nepovažovali za možný. Koncentráky a gulagy a přesto vůle naučit se za pár měsíců lítat a bojovat za vlast. A dneska žádná únava, ale optimismus a chuť něco dělat – třeba studovat na zlatníka nebo navrhovat letiště. A všichni po šedesáti letech v cizině nádherně mluví česky (jeden z nich vyjmenoval všechna zájmena neurčitá a mezi nimi i taková krásná slova jako leccos, leckdo, všelicos). Ale pro jistotu, jako ostatní Izraelci, mají pod barákem kryt. A všichni se shodujou, že než současnej stav, kdy jsou v míru ostřelováni, to radši férovou válku.

Když jsem v Nálevkovi četl kdysi v závorce v souvislosti s válkou Izraele v roce 1948 (letiště Žatec), vždycky jsem si to pak při cestě z Kadaně do Loun připomněl a vyprávěl jsem svým řidičům celé moderní dějiny Izraele. Teď budu mít zase spoustu dalších námětů. Vždyť v Československu se vyučil letcem i budoucí izraelskej prezident Ezer Weizman a pět letadel, který v Žatci rozebrali, naložili do americkejch nákladních letadel a v Izraeli zase rychle složili, odrazilo egyptskej útok na Tel Aviv a tím odvrátili konec státu Izrael v jeho zárodku! V tom dokumentu mluvil i Jirka Kopica, to bylo moc příjemný překvapení, protože je taky skromnej jako ti staříci, a tak přestože jsme se včera viděli, nic mi neřekl. Moc mu závidím, že měl tu čest objevit se v tak kvalitním dokumentu! Jiříku, dobrá práce! A určitě sis to nahrával a já bych si to rád nějak vypůjčil, bude to možný? Díky!