10. prosince 2008

Oči na dně očí


Už jsme doma jsou v Japonsku. Ani tam jim neutečete.

V roce 1962 byl natočenej film s názvem Měsíc nad Maubeuge. Jeden taxikář v něm složil stejnojmennou skladbu, která ho po uvedení v rozhlase proslavila, že se z něj stal otrok showbyznysu a hvězda reklamy. Vzbouřil se, šel za hlasem svého srdce a se svou novomanželkou utekl do Japonska. Ale i tam si ho našel jeho Měsíc nad Maubeuge.


V tý písničce se zpívá, že se nic na světě nevyrovná dovolený v Kremlin-Bicêtre, což je blázinec v Paříži, kde se poprvé na světě zavedl humánní přístup k cvokum. Taky se tam zpívá, že se nic na světě nevyrovná měkkýmu sluníčku v okolí francouzskejch městeček Tourcoing a Roubaix, který nikdo nezná. A hlavně, že se na světě nic nevyrovná měsíčnímu svitu v Maubeuge, který taky nikdo nezná.

Věruška zítra navečer přijede do Maubeuge. Bude úplněk.

Už jsme doma se vrátí už před Vánoci a hned v červenci budou hrát v Kadani na druhý scéně rockfestu. Věruška se vrátí až teď v pátek a uvidím ji teprve v sobotu. Tak ji na cestu posílám trochu francouzštiny v týhle krásný písničce o lásce dvou milenců, co si nemůžou vzpomenout, na kterym bále se to vlastně potkali.


Žádné komentáře: