6. dubna 2009

Lekce chytrákovi

Michail Gorbačov poskytl rozhovor německému bulvárnímu a zároveň evropskému nejčtenějšímu deníku Bild u příležitosti převzetí jejich ceny Bild-Osgar za podíl na pádu berlínské zdi. Bývalý generální tajemních ÚV KSSS se při něm často smál. Smál se, když mluvil o tom, že o NDR se v Rusku nemluvilo jinak, než jako o „našem Německu“. Vzpomněl si taky na to, jak jednou za socialismu řekl lidem v Domě oděvů v Lipsku, že rád převezme německé problémy na svou hlavu, když si Německo vezme na starosti problémy Ruska. Smál se i nad bulvárními dotazy, jestli si s Kohlem posílají esemesky. V rozhovoru ale byly chvilky, kdy zvýšil hlas a dokonce poprosil redaktorku, aby jednu větu otiskla velkými písmeny. To ve chvíli, kdy varoval před snahou pokořit Rusko a srazit ho na kolena. Západ prý nesplnil slib, že se NATO nebude šířit na východ.

BILD: Jak jste se cítil, když jste se dozvěděl o pádu berlínské zdi?

Gorbačov: Nadšený jsem z toho nebyl, na to to byla velmi vážná věc. Ale neodmítal jsem to. Přijal jsem to jako realitu… Měli snad Němci lepru? Ne, s leprou zatočil norimberský proces. Nové generace si zasloužily respekt.

Němci tedy lepru nemají, ale Češi, Slováci, Bulhaři, Rumuni, Albánci a mnoho dalších lepru zcela jistě mají a Ukrajinci, Litevci, Lotyši, Estonci a těch devět dalších národů (vyjma snad jen bratrské Bělorusy) jsou prašivější než kojoti, a tak si tihle všichni přece nemohou o svém osudu rozhodovat bez ohledu na bývalého velkého bratra.

Gorbačov je opravdovým synem své doby. Spoléhá se na marxistické kolo dějin: Věděl jsem, že historie udělala z Německa problém, a tak ho historie vyřeší. Ovšem, sám o pár slov dál dodává, že historie ráda dává lekce chytrákům, co všechno vědí. A pod tuhle větu bych se podepsal a možná bych ji na první hodině dějepisu vepsal primánům do sešitů hned za Ciceronovu magistru vitae.

Žádné komentáře: