Ve snaze o vyvážení posledních témat jsem se včera s Věruškou učil na zkoušku ze sv. Augustina. Jeho spis Křesťanská vzdělanost je přeložen tak, že si člověk chvílemi myslí, že ho napsal současný myslitel. Pravda, v jedné chvíli jsem si uvědomil, že Augustin taky neuměl všechno stejně – třeba matematiku hodnotil filosoficky pěkně, ale počty mu moc nešly:
… nikdo nemůže způsobit, když se mu zachce, aby třikrát tři nebylo devět a aby tak nevznikl kvadrát, aby toto číslo děleno třemi nedalo tři, děleno šesti jeden a půl, a děleno dvěma aby nedalo nic (protože lichá čísla se nedají dělit na polovinu).
Nicméně řečníci a dialektici dostávají od Augustina řádnou lekci v obou slova smyslech.
Argumentační umění má největší význam v pronikání k jádru všech druhů problémů, které jsou v Písmu svatém, a v jejich řešení; jen je třeba dávat si pozor na zálibu ve sporech a na dětinský sklon předvádět se šálením protivníků. Existuje totiž mnoho takzvaných sofismat – jsou to falešná vyvozování závěrů, která obyčejně napodobují správné závěry do té míry, že ošálí nejen hlupáky, ale i chytré lidi, nedají-li si dobrý pozor. Tak jeden člověk předložil svému partnerovi výrok „co jsem já, nejsi ty“, a ten s ním souhlasil; zčásti to byla pravda, už proto, že jeden z těch dvou byl lstivý a druhý prostoduchý. Potom ten první dodal „a já jsem člověk“, a když jeho partner souhlasil i s tímhle, formuloval závěr „ty tedy člověk nejsi“. Tento druh úskočných závěrů Písmo zavrhuje – aspoň myslím – tam, kde říká: „Kdo v řeči užívá sofistiky, je v nenávisti.“ Mimochodem bývá jako sofistický označován i takový slovní projev, který není zrovna úskočný, ale snaží se být ornamentální za každou cenu a víc, než je důstojné.
Ten biblický citát jsem v Písmu opravdu našel (Sír 37,20) a celá okolní pasáž v českém ekumenickém překladu zní zajímavě:
19 Někdo je obratný muž, učitel mnohých, ale sám sobě je k ničemu.
20 Někdo mudruje jen o slovech, a je proto v nenávisti. Takový pak nemá vůbec co jíst,
21 Hospodin mu totiž nedal milost, takže postrádá jakoukoliv moudrost.
22 Někdo je moudrý jen ve svém vlastním zájmu, a plody jeho vědění mají účinek jen v jeho ústech.
… nikdo nemůže způsobit, když se mu zachce, aby třikrát tři nebylo devět a aby tak nevznikl kvadrát, aby toto číslo děleno třemi nedalo tři, děleno šesti jeden a půl, a děleno dvěma aby nedalo nic (protože lichá čísla se nedají dělit na polovinu).
Nicméně řečníci a dialektici dostávají od Augustina řádnou lekci v obou slova smyslech.
Argumentační umění má největší význam v pronikání k jádru všech druhů problémů, které jsou v Písmu svatém, a v jejich řešení; jen je třeba dávat si pozor na zálibu ve sporech a na dětinský sklon předvádět se šálením protivníků. Existuje totiž mnoho takzvaných sofismat – jsou to falešná vyvozování závěrů, která obyčejně napodobují správné závěry do té míry, že ošálí nejen hlupáky, ale i chytré lidi, nedají-li si dobrý pozor. Tak jeden člověk předložil svému partnerovi výrok „co jsem já, nejsi ty“, a ten s ním souhlasil; zčásti to byla pravda, už proto, že jeden z těch dvou byl lstivý a druhý prostoduchý. Potom ten první dodal „a já jsem člověk“, a když jeho partner souhlasil i s tímhle, formuloval závěr „ty tedy člověk nejsi“. Tento druh úskočných závěrů Písmo zavrhuje – aspoň myslím – tam, kde říká: „Kdo v řeči užívá sofistiky, je v nenávisti.“ Mimochodem bývá jako sofistický označován i takový slovní projev, který není zrovna úskočný, ale snaží se být ornamentální za každou cenu a víc, než je důstojné.
Ten biblický citát jsem v Písmu opravdu našel (Sír 37,20) a celá okolní pasáž v českém ekumenickém překladu zní zajímavě:
19 Někdo je obratný muž, učitel mnohých, ale sám sobě je k ničemu.
20 Někdo mudruje jen o slovech, a je proto v nenávisti. Takový pak nemá vůbec co jíst,
21 Hospodin mu totiž nedal milost, takže postrádá jakoukoliv moudrost.
22 Někdo je moudrý jen ve svém vlastním zájmu, a plody jeho vědění mají účinek jen v jeho ústech.
Žádné komentáře:
Okomentovat