Čmýra

Vždycky, když se člověk zamýšlí nad stvořením vesmíru, musí si hned vzápětí uvědomit to, čemu Henry Miller říká „zoufalství Boha“, který měl přece nekonečné množství možností, jak takový svět stvořit, kdežto my už vnímáme skutečnost za možnost jedinou. Evoluce nabízí výklad, že šlo o náhodný sled příčin a následků s určitými pravidly, která nastavila zas jen náhoda. A protože příroda neumí být zoufalá, nechala to na nás a dala nám do vínku smíření se se smrtí a dalšími nedokonalostmi sebe sama.

Jednou ze zvláštností lidských bytostí a lidoopů je menstruační krvácení. I když to vypadá, že by puzení vajíček a krve z těla ženy mohlo být pod vlivem Měsíce (asi jako příliv a odliv), není to tak, protože každá žena má měsíčky jindy a šimpanzicím trvá cyklus 35 dní. A tak mi na opakovanou otázku Proč zrovna ženský? nezbývá než opakovat teorii, která mě napadla, když mi bylo dvacet let.

Jde vlastně o kompenzaci za orgasmus. Samičí orgasmus je totiž intenzivnější než ten náš, což dokazuje i klasická mytologie. Když se Zeus hádal s Hérou, kdo má ze soulože větší požitek, zeptali se na to Tiresia, který zažil obojí, a ten dal za pravdu Diovi, že ženy mají ze sexu desetkrát víc. Na to ho Héra oslepila a Zeus mu dal dar vidět do budoucnosti a žít sedm životů. A (to už je moje domněnka) na všechny ženy seslal čmýru neboli menses.

Podle Májů z menstruační krve vzniká otravný hmyz, který pak potřebuje krev k přežití, a tak ji saje, z čeho může – a tak čmýra postihla i muže. A já proč máme teď v pokoji tolik komárů.

Walt Disney o čmýře v roce 1946